Nukleární pohroma světa? I opatrovníci vlastní arzenál smrti namířený na nepřátele

SPOJENÉ STÁTY: Poprvé testovaly jadernou zbraň (Trinity) v roce 1945. Jsou jedinou zemí, která použila nukleární bombu proti jiné zemi. Americká nukleární zbraň (Little Boy) dopadla na Hirošimu 6. srpna 1945 a na Nagasaki (Fat Man) 9. srpna 1945. Spojené státy jsou rovněž první zemí, která vyzkoušela vodíkovou bombu (Ivy Mike) v roce 1952.

USA mají skoro pět tisíc hlavic v podzemních silech, na ponorkách, bombardérech. Disponují hlavicemi všech velikostí, takže je lze odpalovat ze všech možných i nemožných platforem, zatímco jiné země mají jen větší jaderné zbraně a to samozřejmě omezuje jejich použití. Řada amerických hlavic je rozmístěna na území cizích států. USA je stejně jako následující čtyři státy členem tzv. nukleárního klubu a těchto pět jaderných mocností se v roce 1996 v rámci dohody CBTB dohodlo na přerušení jakýchkoliv jaderných testů. Zároveň všechny zmíněné státy podepsaly smlouvu o nešíření jaderných zbraní. Momentálně je pod ní 189 podpisů, ale existují státy, které smlouvu nepodepsaly a nukleární zbraně zjevně vlastní a mohou je tedy šířit dál.

VELKÁ BRITÁNIE: Poprvé testovala jadernou zbraň (Hurricane) v roce 1952 a první vodíkovou bombu prvně vyzkoušela v roce 1957.

FRANCIE: Svou první jadernou zbraň (Gerboise Bleue) testovala v roce 1960. První zkoušky vodíkové bomby (Opération Canopus) provedla v roce 1968.

RUSKO: Sovětský svaz testoval jadernou zbraň (RDS-1) v roce 1949. V letech 1953 a 1955 realizoval testy vodíkových bomb (RDS-6C a RDS-37). Po rozpadu Sovětského svazu Rusko přejalo jeho závazky včetně jaderných zařízení.

Rusové mají oficiálně přes tři tisíce taktických hlavic, ale podobně jako v případě USA mají ve skladech i starší, leč funkční hlavice, které čekají na rozmontování a deaktivaci. V případě nukleárního konfliktu by pravděpodobně bylo možné využít i tento arzenál.

Rusové se několikrát oficiálně přiznali k systému Perimeter, tj. tzv. systému mrtvé ruky. Pokud by ruské velení zasáhla atomová hlavice, spustil by se v případě neaktivního lidského faktoru automatizovaný systém, který by byl schopen sám odpálit střely na předem definované cíle. Tím by se zajistilo "vzájemné zničení" i v případě, že by Rusové nestříleli první.

ČÍNA: Testy jaderné zbraně realizovala v roce 1964 a stala se tak prvním asijským státem, který vyvinul a vyzkoušel nukleární zbraň. Vodíkovou bombu testovala v roce 1967.

I Čína disponuje jadernou triádou, i když její střely mají omezený dolet a je jich mnohem méně (řádově stovky). To jsou ovšem pouze oficiální čísla. Čína už kdysi překvapila, když od ovládnutí jaderné technologie k plnému vyzbrojení 250 hlavicemi uběhlo pouhých 32 měsíců. V případě potřeby by tedy Čína dokázala díky svým zdrojům vyrobit obrovský počet hlavic pro vlastní potřebu. Čína spolu s Indií jsou překvapivě jediné dvě země, které se zavázaly k tomu, že nezaútočí jadernými zbraněmi, pokud jimi na ně nezaútočí protivník jako první.

PÁKISTÁN: První zkoušky jaderných zařízení uskutečnil 25. 5. 1998. Není signatářem mezinárodní Smlouvy o nešíření jaderných zbraní.

INDIE: První testy jaderného zařízení se uskutečnily 18. 5. 1974. Rovněž není signatářem Smlouvy o nešíření jaderných zbraní.

IZRAEL: Předpokládá se, že nukleární zbraň má i Izrael, ten to však nikdy veřejně nepotvrdil.

Experti očekávají, že se během 5 až 10 let mohou objevit jaderné zbraně Íránu, Japonsku, Kanadě, Německu, Brazílii, Egyptě a Saúdské Arábii.OPATROVNÍCI (Německo, Belgie, Itálie, Holandsko a Turecko)V rámci spolupráce uvnitř NATO či předsunutých amerických základen lze najít desítky jaderných hlavic i v zemích, které samy o sobě jadernými mocnostmi nejsou. Technicky vzato jsou ale tyto zbraně pod přímým velením jejich původních majitelů a dostatečně chráněné proti zneužití třetí stranou.