Záhada pohádkových kruhů vyřešena? Rostliny v nich svádějí boj o život

Záhada tzv. Namibijských pohádkových kruhů je možná rozluštěna. Velké vysušené kruhy, kterých je na území pouštního státu miliony, jsou údajně způsobené adaptační schopností rostlin žít ve ztížených a suchých podmínkách Namibie. 

Tamní vegetaci jde především o to, aby zůstala naživu. Pohádkové kruhy jsou tak výsledkem pohybu roslin, které si chtějí pro sebe "urvat" co nejvíce vláhy. Je to jakási honba rostlin za životem. 

Kruhy dosahují obdvodu až 35 metrů

Vědci tyto kruhy, které se nacházejí například také v australském vnitrozemí, zkoumají dlouhodobě. Experti si původně mysleli, že by za zajímavými úkazy mohli stát termiti, kteří postupně okusovali kořeny jednotlivých rostlin. Hypotéza o putování rostlin za vláhou byla poprvé připuštěna teprve v roce 2014. 

Jak jsou suché kruhy, kolem kterých se srocuje vegetace, velké? Běžně dosahují obvodu až 35 metrů a jsou z venku obklopeny prstencem rostlinstva. Uprostřed těchto symetrických skvrn je půda na první pohled zcela vysušená. 

Nejnovější výzkum prováděli v oblasti pouště Namib vědci z amerického Indianapolisu. Jejich zkoumání podpořilo namísto termití hypotézy právě hypotézu související s vysycháním vody. Průzkum byl prováděn na základě pozorování ukazatele půdní vlhkosti, tvarů a struktury rostlin a dalších faktorů. 

Kořeny rostlin bojují na okrajích kruhu mezi sebou

Uvnitř kruhů prý dochází k abnormálně rychlému vsakování vody a rostliny po okrajích kruhů mají oproti ostatním, vzdálenějším rostlinám, mnohem silnější kořeny. Tyto základní proměnné tak podpořily hypotézu z roku 2014. "Kořeny jednotlivých rostlin se sunou do části na obvod kruhu, kde mezi sebou bojují o vodu," vysvětluje vědec Lixin Wang. 

Když prý zaprší, voda se v rámci kruhu rychle vsákne a následně stéká do okrajů kruhu, kde už na ni čekají kořeny rostlin. Holé a vysušené skvrny uprostřed kruhů jsou tak jakýsi rezervoár, zásobník, který přeceďuje vodu, kterou rostliny na okraji kruhů mohou absorbovat. Rostliny se tak zcela přirozeně shlukují kolem zásobárny.

Boj rostlin o život není v těchto podmínkách překvapující. Právě území pouště Namib je jednou z nejméně hostinných na naší planetě. Vědci však jedním dechem dodávají, že je třeba ještě provést další potvrzující výzkumy.