Co se stalo v protiatomovém krytu Templewo? Po letech vydal odpovědi

Biolog Wojciech Czechowski se svým kolegou prohledávali opuštěné bývalé sovětské bunkry a zkoumali, jakým způsobem se do nich desítky let od posledního zásahu člověka vrací život. Většinu z nich obývají netopýři a hmyz, který si libuje v chladu a suchu. Jeden bunkr je ale překvapil.

Na povrchu ventilační šachty objevili mraveniště, které nebylo ničím výjimečné. Pozoruhodný byl pouze způsob, kterým mravenci dokázali svůj příbytek vystavět tak, aby se nezhroutil dolů do tmavé a ledové šachty několik metrů pod zemí. Mravenci pilně pracovali, budovali svou domovskou stavbu, přesto se ale odborníkům zdálo na celé věci něco podivného.

Mraveniště se totiž většinou hemží životem, v tomto jednom ale dělnice chyběly. Vědci se proto rozhodli, že tomu přijdou na kloub, a prozkoumají dno větrací šachty, kam už oficiálně neměli přístup. To, co na dně našli, ale předčilo veškerá jejich očekávání.

V mrazu a naprosté tmě se na dně šachty ukrývalo druhé mraveniště připomínající ty nejhorší Orwellovské vize. Kolonie umístěná přímo pod vrchním mraveništěm totiž byla tvořena mravenci, kteří sem doslova napadali. Zbudovali si zde vlastní domov, protože nemají šanci vrátit se nahoru zpět, do toho původního. Jenda věc jim ale chybí, a to ta nejdůležitější. Královna.

Ta je totiž v každé mravenčí kolonii jen jedna, v tomto případě ale pouze ve vrchním mraveništi. To spodní je tvořeno pouze odpadlíky, dělnicemi, které sem propadly, a založily vlastní mraveniště. Nikdy se nebudou moci rozmnožovat, přesto nikdy nevymřou. Vrchní mraveniště zajistí tomu spodnímu permanentní přísun nových sil. Stačí jen být trochu neopatrný.

Spodní mraveniště podle odborníků obývá zhruba milion jedinců a další miliony už zemřely, přesto je záhadou, jak se dokázali mravenci adaptovat na tak kruté podmínky. Většinou totiž vyhledávají teplé a vlhčí prostředí, v tomto případě ale zřejmě neměli na výběr. Buď se adaptují, nebo zemřou, a umírat se nechce nikomu, ani mravencům.

Odborníky nyní trápí dvě nevyřešené otázky. Co mravenci ve spodní části šachty ve skutečnosti jedí? Jsou prakticky odříznutí od světa, závislí na tom, co k nim propadne z vrchu, a kromě jiných jedinců toho moc není. Čím se tedy živí? Na to dodnes nepřišli.

Druhá otázka je spíše teoreticky, přesto se biologové zamýšlí nad tím, co by se stalo, kdyby se do spodního mraveniště propadla královna. Dokázala by společnost fungovat autonomně a množit se nezávisle na tom, co se děje několik metrů nad jejich hlavami? Ani to se jim dosud nepovedlo zjistit.