Víte, jak zní váš vlastní hlas? Lidé žijí celý život v klamu

Někteří z nás se množná při poslechu nahrávky vlastního hlasu modlí, aby ho naše okolí vnímalo lepe než my. Proč vlastně tolik nesnášíme poslech vlastního hlasu ze záznamu? Zjednodušeně řečeno – slyšíme vlastní hlas jinak, než ho slyší ostatní.

Když slyšíte mluvit ostatní lidi, zvukové vlny jsou přenášeny vzduchem, až pak se dostanou k našemu vnějšímu uchu. Odtud pokračují přes zvukovod a bubínek až do středního ucha dále do vnitřního ucha až k hlemýždi. Hlemýžď je tekutinou naplněný spirálovitý orgán ve vnitřním uchu, který zvukové vlny převádí do mozku. 

Když ale sami mluvíme, proces vnímání zvuku je trošku odlišný. Částečně náš hlas slyšíme již zmíněným způsobem, kdy se vzduchem dostane zpět do našich uší a mozku. Také jej ale vnímáme prostřednictvím soustavy kostí a tkáně uvnitř naší hlavy. Při mluveném projevu jsou vibrace z našich hlasivek přenášeny kostmi přímo do naší lebky.

Když sami sebe posloucháme na nahrávce, ta část zvuku, kterou normálně slyšíme díky vodivosti kostí, zmizí. Vzhledem k tomu, že kosti a tkáň v hlavě lépe propouští zvukové vibrace nižší frekvence, zní nám náš hlas jako hlubší a plnější, než ve skutečnosti je.

Martin Birchall, profesor laryngologie, pro Time vysvětluje, že lidé vlastně netuší, jak jejich hlas skutečně zní. „Když slyšíme vlastní hlas na nahrávce, často jsme překvapení a zklamaní. Zvykli jsme si na zvuk, který slyšíme v naší hlavě, i když jde o zvuk zkreslený. Stavíme naši image a vlastní vokální vnímání na tom, co slyšíme, ne na realitě,“ říká.

Takže je to pravda, skutečně ostatním kolem nás zníme tak jako v nahrávkách. Není ale třeba si s tím lámat hlavu, protože jediný, kdo hodnotí zvuk Vašeho hlasu, jste vy - ostatní jsou na něj zvyklí. A pokud vám to jako útěcha nestačí, vždy se můžete vyzkoušet hlasové školení, při kterém vás odborník naučí "mluvit trochu lépe".