Jak vznikají psychopati? Podle vědců za to lidé nemohou

Psychopatie je fenomén, kterému medicína stále ještě zcela nerozumí. Původně se předpokládalo, že je to ryze psychologický problém. V poslední době však vychází najevo, že je to alespoň částečně neurologický problém.

Mozky psychopatů vypadají jinak než ostatních. Stále ještě ani definované, jak přesně vypadá. Existuje množství podivného chování, ne jen jeden způsob. A nemusí to znamenat, že je člověk blázen, jak si mnoho lidí stále myslí.

Protože je to matoucí, dává smysl, že se vědci za odpověďmi obrací k našim nejbližším příbuzným – šimpanzům. Šimpanzi nejsou spoutáni lidskými sociálními vzorci, a tak jsou modelem přirozené psychopatie. Nebo její neexistence.

Podle British Psychological Society ukazuje nedávný výzkum našich příbuzných, že pro psychopatii existuje jasný genetický základ. Tým vedený vědci z Georgia State University pečlivě zkoumal 164 primátů umístěných ve dvou výzkumných centrech – v Albertě v Texasu.

Posuzování psychopatie u lidí se dělá přes psychologické ohodnocení a někdy scany mozku pomocí magnetické resonance. Podle toho, jak lidé popisují svoje normální chování, a toku krve od a k amygdale jsou dobré způsoby odhalení psychopatických tendencí.

To u šimpanzů jen tak nejde. Šimpanzi nejsou známí svou schopností vést zajímavé konverzace či v klidu sedět v hlasité magnetické resonanci. Naštěstí však existuje CHMP-Tri scale, což je osobnostní test speciálně navržen pro šimpanze.

Test zaznamenává bezohledné chování, nedostatek sebe ovládání a sklony k nebojácnému chování. Všechna chování naznačují psychopati a mohou být sledovány, aniž by se vědci museli šimpanzů na něco složitě vyptávat.

Výzkumníci také hledali specifický gen známý jako AVPR1A. Tento gen ovlivňuje produkci vazopresinu, hormonu, který se zabývá zadržováním vody a velikostí krevních buněk. Tento hormon má většina savců. Jinak je známý jako antidiuretický hormon. Existuje evidence, že tento hormon pohání sexuální motivaci, stres, sociální chování, včetně těch, která jsou spojená s psychopatií.

V potaz vědci brali i individuální životní zkušenosti. Posuzovali, zda o šimpanze pečovala jejich vlastní matka, nebo jestli byli opuštění. Jestli utrpěli těžké zranění nebo jestli je nevychovávali lidé. Faktorů brali v potaz ještě více.

Co tedy objevili? Ano, jako vždy neexistuje jasná odpověď na to, co pohání či způsobuje psychopatii. Ovšem geny v tomto hrají velkou roli.

U šimpanzů, které vychovaly jejich matky, se variace ACPR1A genu nespojovaly s bezohlednou agresí. Místo toho souvisely s odvahou a nebojácností, stejně jako s jejich psychopatickým „skóre“. U šimpanzů vychovaných lidmi nebyla korelace mezi genem a psychopatickými tendencemi.

Zdá se tedy, že tento gen má na vývin psychopatie vliv, pokud nejste vychováni zástupcem zcela jiného živočišného druhu od mladého věku. Vědci nemají možnost porovnat toto s lidskými psychopaty a jejich životem, proto si nemůžou být jistí, jestli je tato myšlenka správná.

Výzkum nicméně podle Frontiers of Science naznačuje, že gen AVPR1A – a tím také hladiny vazopresinu – ovlivňuje psychopatii. V lidech i v opicích nedávný výzkum naznačuje vliv genetický na individuální proměny psychopatických vlastností.

Znamená to tedy, že psychopatie není čistě psychologickým jevem, jak se myslelo. Vypadá to že má fyzický základ – neurologický a genetický. Tato poznání by mohla vést k lepší diagnostice a také lepší léčby psychopatie.