Proč jedovatá zvířata neotráví sama sebe?

Je těžké určit, které zvíře je nejjedovatější na světě. Lze ale říci, že k nejjedovatějším rozhodně patří pralesnička strašná, která žije v Kolumbii. Jak to, že ale nezabije sama sebe svým smrtícím toxinem?

Pralesničky strašné, nebo taky pralesničky zlaté, mají ve svých kožních žlázách zásoby alkalického toxinu zvaného batrachotoxin. Jedna žába může v průměru zabít deset lidí, než se jí toxin doplní. Pokud se jed dostane do vašeho oběhu, zemřete přibližně do deseti minut.

Imunní vůči tomuto jedu je jen jeden živočišný druh, jedná se o hada. Neexistuje žádný protijed. Pokud se otrávíte, je po vás.

Žáby si však tento toxin nevytváří samy. Pokud jsou odstraněny ze svého přirozeného prostředí a chovány v zajetí, jsou naprosto bezpečné. Vědci tedy věří tomu, že podobně jako jedovaté ryby skupiny čtverzubcovití tyto žáby toxin syntetizují ze své stravy. Jak to, že se ale neotráví? Vědci ze State University of New York se rozhodli odpovědi najít pomocí krys.

Batrachotoxin pracuje pomocí nenávratného otevření sodíkových cestiček v nervových buňkách, což natrvalo zablokuje přenos nervových signálů do svalů. Svalům zároveň nedovolí, aby se uvolnily. Srdce je vůči tomuto obzvláště zranitelné a smrt obvykle přichází v podobě srdečního selhání.

Tetrodoxin čtverzubcovitých také pracuje se sodíkovými cestičkami, ačkoliv se mechanismus trochu liší. Čtverzubcovití však v sobě mají mutaci aminokyseliny, která jejich cestičky upravuje. Díky ní jsou imunní vůči vlastnímu jedu.

Výzkumníci Sho-Ya Wang a Ging Kuo Wang se zaměřili na aminokyseliny žabí imunity. Využívali svaloviny krys, aby otestovali pět nejobvyklejších náhražek aminokyselin, které našli ve svalech pralesniček.

Když všechny krysí aminokyseliny nahradili náhražkami z pralesniček, krysí svaly byly vůči batrachotoxinu zcela imunní. Pak se pustili do zkoušení jednotlivých náhražek zvlášť. Rezistentní zůstala pouze N1584T. V této mutaci je aminokyselina asparagin nahrazena aminokyselinou threonin.

Předchozí výzkum, který podnikl tým z Harvardu, naznačoval, že za odolností pralesniček vůči jejich jedu stojí více změn. Tým z State University of New York ovšem tvrdí, že imunita vůči jedu pochází z jediné genetické mutace.