Někdo vám lže. Jak to poznáte?

Studie zaštiťována mezinárodní právnickou firmou Slater & Gordon zahrnula 2175 manželských párů a zjistila, že jedna pětina manželských párů celého světa žije ve lži. Z těch, kteří lež přiznali, však pouhých 25 % lidí uvedlo, že svému partnerovi lhali v něčem důležitém. Podle čeho je možno určit míru lži však stále zůstává záhadou.

Co více, pouhých 42 % z těch, kteří svým životním partnerům lžou, se se svou lží cítí v bezpečí. Většina „hříšníků" se při výzkumu přiznala, že představa toho, že bude jejich lež vyzrazena, jim nedovoluje v noci klidně spát. To má potom za následek časté výkyvy nálad a všudypřítomný pocit viny, který provinilce stresuje.

Zajímavé však je, že pouhých 26 % lhářů uvedlo, že si myslí, že prozrazení jejich tajemství by znamenalo konec manželství. Lidé, kteří se při výzkumu zařadili mezi těchto 26 %, jsou na tom většinou hůře než všichni ostatní. Kromě poruch spánku a výčitek se často uchylují k alkoholismu, nebo je stíhají záchvaty paniky.

Více než 12 % z těch, co svým partnerům lžou, se nakonec přiznalo k tomu, že aby svou lež udrželi v tajnosti, museli se přestat stýkat s některými svými přáteli, kteří znali pravdu, museli odejít z práce nebo si dokonce půjčit peníze.

Tajemství, která se lidé snaží utajit před svými drahými polovičkami, jsou různá. Některá se týkají problémů s penězi nebo drogami, jiná souvisí s porušováním zákona a pravdě o sexuálních chutích daného člověka. Páry před sebou také často navzájem tají bankovní konta a platební karty, aby mohli nakupovat určité věci bez partnerova vědomí.

Studie washingtonského psychologa Phila McGrawa pro změnu uvádí, že muži za svůj život vymyslí až sto tisíc lží, zatímco ženy jen padesát tisíc. Britský výzkum z roku 2011 pro změnu ukázal, že muž lže zhruba třikrát denně, žena dvakrát za den.

Většinou se prý jedná o milosrdné lži, které mají předejít hádkám v partnerském vztahu. Nejčastější ženskou lži je obligátní věta "Nic mi není", zatímco mužské lži se nejčastěji týkají alkoholu.

Rozeznat lež ale není vždy jednoduché, přesto vám k tomu může dopomoci několik triků. Robert Feldman, psycholog Massachusettské univerzity, tvrdí, že během desetiminutového rozhovoru lže až 60% lidí, přičemž ženy lžou kvůli tomu, aby se osoba, se kterou si povídají, cítila lépe. Muži zase klamou proto, aby oni sami vypadali lépe. 

Jak rozeznat pravdu od lži?

Mistři ve lhaní mají své příběhy do detailu promyšlené, většina lidí ale lež vymýšlí v aktuální nepohodlné situaci od toho se celý příběh odvíjí. Jedním ze základních znaků lži je proto chybějící celistvost příběhu, kdy jedna osoba jednoduše lže každému trochu jinak, protože si sama svou vymyšlenou verzi nepamatuje.

Lháři se také často vyhýbají přímým odpovědím. Zametají je pod koberec nebo se o věcech, v nichž lžou, odmítají bavit. Naopak se často snaží zpochybnit tazetele či jeho důvěryhodnost a pomyslný míč tak uměle přehrávají na jeho stranu hřiště. 

Lež se dá také vcelku jednoduše poznat na pohybu očí. Členové britských speciálních jednotek SAS jsou cvičeni tak, aby při případnem zajetí a výslechu udrželi koncentraci očí a pozornost směrem k tazateli. I nepatrný pohyb očí totiž dokáže prozradit lež podle toho, jakým směrem se dotyčný dívá.

Pokud se oči osoby po dotazu nebo během mluvení stočí doprava nahoru, s největší pravděpodobností se dotyčný snaží rozpomenout na nějakou událost. Pokud se ale očí stočí doleva nahoru, osoba si příběh, který vypráví, nebo odpověď, kterou sděluje, pravděpodobně vymýšlí nebo přikrášluje, tvrdí členové SAS. Pokud se oči stočí dolů, jde o citlivé téma, které danou osobu nějak postihlo.

Někteří psychologové tvrdí, že lháři se také často prozradí například změnou hlasu, lehkou změnou barvy pokožky a rozšířením zorniček. Tyto příznaky často doprovází již zmiňované vyhýbání se odpovědím a výpady proti osobě, kterou se lhář snaží oklamat, často velmi osobní a přesahující rovinu běžného rozhovoru.

Dalšími příznaky bývají v mnoha případech nápadné doteky tváře. Osoba, která lže, se snaží zamaskovat situaci a odvést pozornost od toho, co říká. Proto svá slova doprovází například škrábáním na bradě nebo promnutím si očí. 

Autorita v oboru odhalování lží, profesor Paul Ekman ze San Franciska, se také soustřeďuje na výrazy obličeje. Ten má k dispozici 43 svalů, které mohou vytvořit kolem deseti tisíc různých výrazů a grimas. Ty kolikrát trvají pouze několik sekund, i z nich lze ale vyčíst, pokud osoba lže. 

Příznakem také bývá ztížené dýchání a zvýšená tvorba potu vznikající kvůli lehké nervozitě. Lhář se o lži snaží přesvědčit nejen vás, ale i sám sebe, proto svůj příběh klidně i několikrát zopakuje a mnohdy je nadmíru upovídaný.

Žádnou lež ale nelze rozeznat stoprocentně a obzvláště to platí u lží, které jsou připraveny dopředu. Vůbec nejtěžší je ale poznat lež ve chvíli, kdy osoba, která se vás snaží oklamat, svému příběhu skutečně věří. Pak ale lže především sama sobě.