Chodíte všude pozdě? Tajemství nedochvilnosti bylo kkonečně objasněno

Obtížné ranní vstávání, dobíhání ranního autobusu a dokončování práce na poslední chvíli. Anissiny dny se někdy podobají dlouhé řadě těžkých zkoušek. "Je to hrozné," svěřuje se mladá Pařížanka. "Pravidelně ztrácím drahocenný čas tím, že se musím domů pro něco vracet, pro součásti oblečení nebo pro klíče. Snažím se proti své povaze bojovat, ale nikdy se mi nepodaří přijít nebo dokončit práci včas," stěžuje si týdeníku L´Express.

Anissa patří k těm, které jejich blízcí označují za nenapravitelné nespolehlivce. Třiadvacetiletý student Henrique vyvolává neustálými pozdními příchody hněv u svých profesorů i u své přítelkyně. "Lidé si myslí, že to dělám schválně, z nezájmu o ně, ale to není vůbec pravda. Asi jsem to zdědil po matce, ta také nedovedla zacházet s časem," říká.

Člověk, který chronicky chodí všude pozdě, je považován za nevyléčitelného snílka a nespolehlivce a své okolí pobuřuje a uvádí do rozpaků. "Jsou různé případy. Někteří lidé mají jen špatný časový odhad. Jiní spatřují ve zpožďování adrenalinový sport. Mít zpoždění znamená fyzicky neustále spěchat, ale je to také způsob, jak protestovat proti pravidlům," vysvětluje psycholožka Marie Gohinová.

Tato představa emotivního stále se opožďujícího člověka, který je ve střetu s realitou, by v nás mohla budit lítost, a to i po čtvrthodince čekání. Nesmíme však zapomínat, že tito lidé neustále vystavují své bližní těžkým zkouškám.

"Odmítla jsem spolupracovat s přítelkyní, kterou mám ráda. Musela jsem zastavit projekt, který mi navrhla, protože mě její opožďování rozčilovalo. Pravidelně měla deset až 15 minut zpoždění a vždy dobrou výmluvu. Nedokázala jsem se s tím smířit," říká Emilie, která děla audity v Paříži.

Tento charakterový rys je pro některé lidi nesnesitelný a jiní ho považují za nemoc. Profesor psychologie na Kalifornské univerzitě v San Diegu Jeff Conte vysvětluje, že existuje skupina osob, které jsou ke zpožďování náchylnější než jiné. "Vycházel jsem z práce dvou lékařů ze 60. let. Jejich teorie osobnosti rozlišuje osoby typu A, které jsou ambiciózní, netrpělivé a nepokojné, a osoby typu B, které žijí s lehkostí a uvolněně. Zjistil jsem, že opožďování je často charakteristickou vlastností druhé kategorie osob," uvádí. Podle jeho studie se tyto skupiny liší v chápání času. Typ A je motivován výkonností a má přesnější rozvrh času. Naopak osoby ze skupiny B mají tendenci dělat několik věcí najednou a to vede k systematickému opožďování.

Osoby chronicky se opožďující musejí tedy zjistit příčiny svého nešvaru. Je to stres? Strach z těch, kdo je čekají? Touha odlišit se od stáda? Pak je možno postupně zlepšovat své chování. "Snažte se stanovit si jednoduché cíle," říká americká psycholožka Jane Burkaová. "Rozvrhněte si na malé etapy to, co chcete dělat," vybízí.

Okolí osob, jež se neustále zpožďují, musí mít trpělivost. "Je k ničemu říkat takovému člověku, proč se pořád opožďuje, když ostatní chodí včas. Takový člověk uvažuje jinak a nemá stejné ponětí o čase. Pomozte mu sestavit rozumný harmonogram, abyste mu pomohli zlepšovat se," doporučuje Jane Burkaová. Tak se krok za krokem posunou jeho hodiny na správný čas.