Záhada zříceniny Přimda: Jaká je pravda o nejstarším českém hradu?

V první polovině 12. století byl v českých zemích stále svět takový, jak si ho lidé po generace pamatovali. Už od časů knížete Spytihněva I. vládla srdci Čech soustava hradišť. Tyto pilíře knížecí moci pak po celém českém území pevně zasadil kníže Břetislav I., kdy v první polovině 11. století vznikala hradiště i daleko od pražské kotliny na Moravě a ve Slezsku. Starý řad stále fungoval. Kníže, byť se jeho osoba v neklidných časech měnila a mohla být pod silným vlivem z Říše, pevně vládl z Pražského hradu, který byl již od časů Boleslava I. jasným symbolem a centrem přemyslovské moci v českých zemích. Kníže zprostředkovával svou moc skrze vládní aparát, který tvořila knížecí družina, loajální velmoži a na hradištích usazení kasteláni. Své úřady a majetky dostávali tito lidé věrní knížeti za odměnu, respektive jim jednotlivé funkce a pozemky byly pouze propůjčovány.

Na počátku 12. století tak české krajině ještě pevně vládla přemyslovská hradiště. Vládní aparát byl dostačující a funkční a úroveň vojenství se stále ještě mohla spoléhat na dřevohlinité fortifikace a starý způsob vedení války a obrany. Též nároky společnosti byly na takové úrovni, kdy prosté srubové paláce a dvorce dostačovaly standardu bydlení a reprezentace. Jedinými kamennými stavbami v krajině tak byly kláštery a vedle nich rotundy a první kostelíky na hradištích či v prostorách knížecích dvorců.

Určitá vzdálenost od stavitelského vývoje na západu, kde se hrady začaly rodit v postatě už během 10. století, tak vedla k určité zaostalosti českých zemí. Ovšem je nutné brát na zřetel, že zkrátka tehdejší úroveň, jak již bylo řečeno výše, to zkrátka nevyžadovala. Průnik hradní architektury na naše území tak byl velice pomalý, pozvolný, dalo by se říci lokální.

Z roku 1121 pochází zpráva, že byl v oblasti západního pohraničního hvozdu, který byl přirozenou hranicí mezi českými a německými zeměmi, neoprávněně vystavěn hrad. Kosmova kronika to líčí následovně „roku 1121 vystavěli nějací Němci uvnitř hranic českých ve hvozdě, k němuž se jde přes ves Bělou, hrad na strmé skále“. Autor tu ovšem neuvidí jméno tohoto hradu, což vedlo v poslední době k odlišnému posouzení původu nejstaršího hradu Přimda. Konkrétně badatelé z časopisu Průzkumy památek uvádějí jako pravděpodobné, že Kosmas mluví o jiném hradě, který na našem území skutečně nelegálně vznikl před rokem 1121 v důsledku politických konfliktů mezi Dělotem II z Vohburgu a knížetem Bořivojem II. Proti této provokaci ihned zasáhl právě v roce 1121 kníže Vladislav I. a onen hrad dobyl. Je totiž nepravděpodobné, že by se Němci pokoušeli o anexi území stavbou hradu na frekventovaném místě, kudy probíhala dálková obchodní stezka z Čech do Říše. Hrad zmiňovaný v roce 1121 tak jistě ležel jinde, stranou této střežené části.

První prokazatelná zmínka o hradu Přimda pochází až z roku 1126, tedy 5 let po této události. Tzv. kanovník vyšehradský uvádí, že „toho času Čechové přestavěli některá opevnění, která se slovansky nazývají Přimda, Zhořelec a Tachov“. Stavební akce na Přimdě tedy byla součástí širšího opevňovacího programu v českém pohraničí. Širší opevňovací program v českém pohraničí, o němž se kronikář zmiňuje k roku 1126 a pak opět 1131, následoval nedlouho po inkriminované události z roku 1121. Ta se mohla stát jedním z faktorů, které ovlivnily hlavní státnické činy nového knížete Soběslava I., který vládl od roku 1125 do roku 1140. Ofenzivní způsob Soběslavova vládnutí ve vztahu k sousedním zemím, včetně samotného říšského panovníka, kterému se kníže úspěšně postavil hned ve slavné bitvě u Chlumce roku 1126, dostatečně dokládají písemné zprávy nejen o budování pohraničních hradů, ale i zahraničních válečných operacích.

Stavebně-historický průzkum a studium písemných pramenů tak hovoří o faktu, že k výstavbě kamenného hradu Přimda a jeho dominantní věže, došlo až v roce 1126 za vlády knížete Soběslava I. Tato kamenná věž zde nahradila starší pohraniční strážní bod. Právě Soběslava I. tak můžeme označit za průkopníka nového stavitelství, prvního zakladatele kamenných hradů „nové éry“.

Je zajímavé uvědomit si geografický element, který ukazuje, že tyto nejstarší ukázky kamenných hradů vznikají v rámci opevňovacího programu po hranicích českých zemí, jako symbol a demonstrace síly přemyslovských knížat. Jejich symbolická moc musela být jistě značná a to jak směrem dovnitř v rámci státu, kdy české země té doby byly ještě mnohde pokryté lesy a sem tam se otevíralo větší prostranství, jehož dominantou bylo hradiště s dřevenohlinitými hradbami, obklopené v okolí rozesetými dřevěnými osadami a vesnicemi, tak i navenek, kdy se tyto hrady vyrovnávaly okolní úrovni stavitelství. Hrad Přimda tedy nesloužil jako rezidence dle požadavků nové doby, ale pouze jako strážný hraniční bod a pevnost. Tomu i odpovídá jeho situování na vysokém, dominantním vrchu nad důležitou obchodní stezkou z Čech do Bavor, kde jeho demonstrace síly a práva na dané území přemyslovského knížete nabírala značných rozměrů. Samotné prostory mohutné kamenné věže pak sloužily i jako pevné vězení, kdy zde byly vězněni, někteří příslušníci přemyslovského rodu, mimo jiné například kníže Soběslav II. či později král Přemysl Otakar II., což opět reprezentovalo silnou moc a vůli panovníka.

Titul „nejstarší hrad na českém území“ to hradu Přimda neupírá, byť jasně ukazuje, že v době, kdy tento hrad vznikal, docházelo i ke stavbě dalších hradů, které dodnes nesou stopy nejstaršího hradního stavitelství v románském slohu. Je to už například v díle tzv. kanovníka vyšehradského zmiňovaný hrad Tachov.

Tento startující stavitelský progres pak pokračuje v roce 1135, kdy nechal kníže Soběslav I. přestavět do kamenné podoby i Pražský hrad „po vzoru velkých latinských měst“, jak se někdy uvádí. Románský sloh a jeho stavitelství tak začaly pevně pronikat na naše území, s čímž souviselo i hradní stavitelství v podobě kamenných hradů. To se prozatím a ještě po značnou dobu udržovalo pouze v kruzích nejvyšší nobility, kterou tvořil kníže a nejmocnější členové jeho rodu, a také církev. Není tedy divu, že další ukázkou nejstaršího kamenného hradu je biskupský hrad v Roudnici nad Labem.

Další stavební počiny ve stavbě hradů učinil až Přemysl Otakar I. po roce 1200, kdy začaly kamenné hrady vznikat jako náhrada za pomalu nevyhovující systém starých správních hradišť, jejichž životnost se vzhledem k posunu doby blížila ke konci. Až tehdy přišla ona nutnost modernizace staré hradské soustavy, ale též zvýšení standardu obrany a vojenství, správy, bydlení a reprezentace. V době, kdy se u nás toto stavitelství plně rozvinulo, tedy za časů Václava I. po roce 1230, byla Přimda už více jak 100 let stará a přesně o tolik let předběhla stavební a společenský vývoj v našich zemích, než se sama stala jasnou předlohou a standardem.