Poslední svátky Karla Čapka? Pátrali jsme po osudu nejslavnějšího českého spisovatele

Toho roku 1938, pro naši zemi tak osudového, přišla zima velmi brzy a neslibovala nic dobrého ani od počasí, ani od politiky. Nikdo už nepochyboval o tom, že po zmařené mobilizaci náš stát čekají velmi kruté časy. Přesto měli lidé k sobě jakoby blíž a známé sešlosti u Čapků se tak začaly zabývat více politickými než kulturními záležitostmi. Po jednom takovém setkání vyšel Karel Čapek spolu se svou ženou Olgou doprovodit návštěvu až k zahradnímu vchodu vily na pražských Vinohradech. Přestože se už po několik dnů necítil ve své kůži.Nedávno totiž prochladl při likvidaci škod po povodni kolem jeho domu na Strži. Ač jindy tak opatrný na své zdraví, si neoblékl přes sako ani kabát a ještě na mrazu se se všemi dlouho loučil.                                                                                                                 Druhý den už nevstal. Vše se zpočátku jevilo jako chřipka. Bohužel už za pár hodin horečka rychle stoupla, kašel se velmi zhoršoval a narychlo přivolaný lékař konstatoval zápal plic. Přivolán byl i tehdejší známý pražský lékař pan profesor Pelnář. Ten ve středu 22. prosince oznámil rodině, že se obává, že pan spisovatel Čapek nepřežije týden. Tento vážný, až beznadějný stav nezpůsobilo jen výše zmiňované  prochladnutí, ale i oslabená psychika způsobená tehdejší štvavou kampaní v tisku. Připomeňme si, že se psal rok 1938! Již pět let byl v sousedním Německu u moci Adolf Hitler, patřilo mu nejen Rakousko, ale krátce i naše pohraničí a svět se plíživými kroky chystal na válku, ač se všichni snažili si tuto tíživou situaci ve vánočním čase nepřipouštět.

A tak ani v domě Karla Čapka nikdo jakoby nechtěl myslet na smrt. Žena Olga Schneipflugová, příbuzní, přátelé i tehdejší personál vily tiše chodili po domě, v duchu celí zoufalí, smutní a bolaví, ale před nemocným se snažili chovat normálně, snad i vesele, jako v jiných bezstarostných dnech.

Ovšem v sobotu 25. prosince nastalo podstatné zhoršení. K večeru už upadal Karel Čapek do hluboké agonie. Poslali pro pana profesora Pelnáře. Přes velké náledí dorazil do tehdejší Úzké ulice (dnes Bratří Čapků) téměř okamžitě, kolem osmnácté hodiny. Přes veškerou snahu o hodinu později Karel Čapek zemřel.

Po chvíli někoho z přítomných napadlo, že by bylo třeba sejmout posmrtnou masku a udělat odlitek pravé ruky, ze které vyšlo tolik vzácného pro českou literaturu. A tady EuroZprávy.cz zachytily ne až tak známý fakt.

Tehdejší řidič, ale i zahradník u Čapků, pan Václav Motl, musel totiž sednout za volant a vyrazit do Staré Huti na Strž pro akademického sochaře Karla Dvořáka. Silnice byla té noci  jedno sklo a cesta trvala skoro tři hodiny. Naštěstí auta v roce 1938 ještě moc nejezdila, protože v jednom úseku, známém jako "Andělské schody", auto jelo od krajnice ke krajnici. Do Prahy se pan Motl spolu s Karlem Dvořákem vrátili  až po třetí hodině ráno.

Pohřeb se poté konal 29. prosince na staroslavném Vyšehradě. Celý obřad vedl osobní  přítel a tehdejší opat Strahovského kláštera Dr. Metod Zavoral. Za spisovatelskou obec a za přátele se s Čapkem rozloučili básník Josef Hora, spisovatel Eduard Bass, publicista Ferdinand Peroutka, orientalista Prof. Dr. Vincenc Lesný a ředitel známého nakladatelství Borový Dr. Miroslav Rutte. 

Několikrát během pohřebního obřadu zaznělo, že v těchto smutných dnech odešel velký humanista, vlastenec, spisovatel světového jména, ale i obhájce spravedlnosti, ubližovaných, prostě krásný a velký člověk.

V současnosti na místě, kde se výše zmiňované skutečnosti udály a kde Karel Čapek strávil většinu svého života, pokračují stavební úpravy k  budoucímu využití vily, ve které Čapek nejen psal svá významná díla, ale kde se scházeli i tzv. „Pátečníci“, včetně 1. československého prezidenta T. G. Masaryka. V následujícím roce by měla být vila Karla Čapka zpřístupněna veřejnosti.