Sex ve středověku byl ovládaný církví? Pokrokový teolog sestavil žebříček pěti poloh

Sex mimo manželství byl úplné tabu. Ale i páry, které stanuly před oltářem, to neměly tak snadné. Morální ideál byl celibát – ať už šlo o lidi svobodné nebo sezdané. Přestože byl sex považován za běžnou součást manželství, neočekávalo se, že se mu budou manželé intenzivně věnovat. Ženy byly už od mladého věku poučovány, že jde o součást života, kterou musí jednoduše vydržet a přetrpět.

Cokoliv jiného než běžná „misionářská poloha" bylo například považováno za nepřirozené a tedy i hříšné. Poloha na koníčka nebo zezadu byla nevítaná už jen proto, že zasahovala do tehdy přirozených mužských a ženských rolí. Anální a orální sex byly považovány za hřích, protože byly vykonávány jen pro potěšení, nikoli za účelem početí potomka - což tehdy byl oficiálně jediný účel sexu.

Tresty pro ty, kteří praktikovali „deviantní" sexuální chování, mohly být velmi drsné: tříleté pokání v případě polohy, kdy je žena nahoře i za orální sex. A při poloze zezadu, která byla obecně považováno za nejhorší pozici, s výjimkou análního styku, to bylo často ještě horší.

Tyto oficiální myšlenky církve, ale někteří „progresivní" teologové začali zpochybňovat. Albertus Magnus, česky Albert Veliký, dokonce určil pět sexuálních pozic a seřadil je od nejpřijatelnější k nejméně přijatelné. A jaké je tedy toto pořadí? První je samozřejmě poloha misionářská, následuje poloha vedle sebe, tedy poloha dnes často označovaná jako lžíce. Třetí je poloha vsedě, kterou následuje pozice ve stoje. Na posledním místě je pak právě zatracovaná pozice zezadu.

Albert poukazoval na to, že misionář je jediná zcela „přirozená" pozice; ostatní označil za „morálně pochybné, ale ne smrtelně hříšné". V určitých situacích (jako je například extrémní obezita) by prý tyto ostatní pozice mohly být nejen přijatelná, ale i praktické.