První antikoncepční pilulka způsobila před 60 lety revoluci

U jeho zrodu stáli v polovině 50. let zdravotní sestra Margaret Sangerová, zakladatelka Americké ligy pro kontrolu porodnosti, a vědci Gregory Pincus, Min Chang a John Rock. V roce 1957 byla pilulka uvedena částečně na trh jako lék menstruačních poruch. Poté ale následovalo několik soudních sporů, v nichž si ženy stěžovaly na vedlejší účinky, způsobené vysokým obsahem estrogenu. Po jeho snížení byl nakonec Enovid americkou organizací pro kontrolu léčiv schválen jako antikoncepční přípravek.

Evropským průkopníkem se stal vlámský gynekolog Ferdinand Peeters, který pro německou firmu Schering vyvinul přípravek Anovlar. Ten se na trh dostal v červnu 1961 a na rozdíl od Enovidu obsahoval mnohem méně hormonu, takže měl i méně vedlejších účinků. Přesto Peetersovo jméno upadlo v zapomnění. "Otec vedl gynekologické oddělení přední katolické nemocnice, a proto nechtěl přitahovat pozornost," vysvětlil nejstarší z jeho šesti potomků.

V bývalém Československu byl pak prvním takovým preparátem Antigest v roce 1965, který byl ale v počátcích předepisován pouze ženám se zdravotními problémy či s mnoha dětmi. Až do konce 80. let převládaly tuzemské preparáty (dále mimo jiné Neogest či Biogest), co do složení srovnatelné se západními přípravky. Dnes je už škála různých antikoncepčních prostředků nepřeberná.

Za "otce" hormonální antikoncepce bývá považován rakouský lékař Ludwig Haberlandt, který ve 20. letech minulého století prováděl za tímto účelem pokusy na králících. Využil faktu, že v těhotenství organismus produkuje větší množství určitých hormonů. Právě na tomto principu je založena hormonální antikoncepce, která tyto hormony do těla dodává, čímž vysílá do mozku stejné signály jako těhotný organismus. Mozek tak zpětně působí na vaječníky a zastaví ovulaci (uvolnění zralého vajíčka).

V posledních letech podle odborníků již jednoznačně převažují výhody hormonální antikoncepce, kterou denně užívají stamiliony žen ve světě. Kromě značného snížení počtu potratů jde zejména o její příznivé zdravotní účinky, ať již je to odbourání premenstruačního syndromu či snížení rizika rakoviny dělohy, vaječníků a tlustého střeva. Rizika však stále existují zejména pro silné kuřačky nebo ženy s kardiovaskulárními nemocemi či chorobami jater.

Hormonální antikoncepce může mít kromě tabletek formu injekcí, podkožních implantátů či náplastí. Existují i hormonální nitroděložní tělíska, z nichž se hormon uvolňuje v děloze a "šetří" tak játra (jako u náplastí a podkožních tyčinek). V uplynulých letech vědci testovali i různé antikoncepční pilulky pro muže. Do výroby se ale zatím nedostaly, protože měly mnoho vedlejších účinků.

Podle průzkumu Fóra antikoncepce, který byl zveřejněn loni v září, užívá antikoncepci od lékaře, nejčastěji hormonální, 49 procent žen mezi 18 a 24 lety. Její spotřeba klesá už několik let o jednotky procent ročně. Vrcholu v užívání a dodávkách na trh dosáhla ČR zřejmě v roce 2007, kdy bylo dodáno 3,5 milionu balení hormonální antikoncepce. V tomto roce antikoncepci užívalo 1,4 milionu žen. V posledních letech pak naopak roste počet dodávek takzvané nouzové antikoncepce, která se užívá po nechráněném pohlavním styku.