Nejšílenější antikoncepce v dějinách? Ječmen nebo granátové jablko

První antikoncepční prostředky bychom našli již ve vyspělých starověkých civilizacích. Jakýmsi základním a prvotním způsobem zabraňujícím početí byla přerušovaná soulož, neboli coitus interruptus, která pak byla praktikována napříč dějinami až dodnes. O přerušované souloži pochází první zmínky z Bible. Ve Starém zákoně najdeme zprávu o Onanovi a jeho manželce, kteří tuto metodu používali. Přesto církev coitus interruptus považovala za hřích. Sex měl být totiž praktikován výhradně za účelem plození potomků.

Celou řadu antikoncepčních prostředků znali obyvatelé starověkého Egypta. Nejčastější byly nejrůznější pasty či masti, které se nanášely na pohlavní orgány. Tyto antikoncepční směsi se připravovaly z medu nebo krokodýlího trusu, a mohly být skutečně účinné. Podle názoru současných doktorů nemají spermie šanci v medu či trusu dlouhou přežít.

Ve starém Egyptě bychom také našli jakési předchůdce dnešních nitroděložních tělísek. Staří Egypťané je vyráběli z vosku a z kamínků. Ženy si pak připravovaly také tampony z bylin, které zabraňovaly početí. Kromě toho ve starověku lidé zkoušeli obelstít přírodu nejrůznějšími magickými obřady či zaříkáváním. Tyto metody patřily pochopitelně k těm nejméně spolehlivým.

Staří Egypťané přišli s poměrně spolehlivými těhotenskými testy. Stačilo, aby žena pomočila semínka pšenice a ječmene. Pokud semena vyklíčila, znamenalo to, že je žena těhotná. Navíc mohla takto zjistit, zda přivede na svět holčičku nebo chlapečka – pšenice značila chlapce, ječmen předpovídal děvčátko. Odborníci vyzkoušeli spolehlivost tohoto těhotenského testu v roce 1933 a přišli na to, že je poměrně spolehlivý. Pokud je totiž žena těhotná, její moč obsahuje hormony, díky nimž mohou klíčit semena obilovin.

Ze starověkého Řecka pochází poněkud kuriózní zpráva o způsobu, který měl zabránit početí. Žena měla chytit žábu a té třikrát plivnout do úst. To prý mělo zaručit celoroční ochranu před otěhotněním. Účinnější pak byly jistě jakési čípky vyrobené z jader granátového jablka, citrónové šťávy a vosku. U granátových jablek zjistila moderní medicína skutečně mírný antikoncepční účinek.

Ve staré Číně ženy ve snaze vyhnout se těhotenství hazardovaly se svým zdravím i se životem. Pily totiž rtuť. Ta způsobila nejenom potracení plodu, ale také zdravotní komplikace. Rtuť je jedovatá, způsobuje okamžitou otravu, v menším množství člověka nezabije, ale uloží se v ledvinách a játrech. A ženy si tak způsobily zdravotní problémy až do konce života.

Ve středověku se sortiment antikoncepčních prostředků dále rozšířil. Zabránit početí tehdy měla ovčí vlna namočená v červeném víně, zvířecí ušní maz, mléčné zuby dítěte, žebro černé kočky nebo paroh jelena. Muži si pak před pohlavním stykem měli omýt penis ve vodě s octem nebo rozpuštěnou solí.

Středověké a raně novověké prostředky proti otěhotnění měly mnohdy svůj původ ve starých magických představách a praktikách. Jejich doklady můžeme najít často v lidové kultuře. Právě v tomto prostředí se mnohé rituály a prostředky proti početí udržely až do přelomu 19. a 20. století. V Čechách a na Moravě si například žena do svatebních střevíčků sypala mák, pokud nechtěla brzy po sňatku otěhotnět. Již od středověku se však ženy nejvíce spoléhaly na bylinky. Jako antikoncepce sloužily odvary připravené třeba z levandule, rozmarýnu, majoránky a petržele.

Dlouhou historii mají kondomy. Ty se v minulosti vyráběly z lněného plátna nebo ovčích střívek. Použití této antikoncepční pomůcky nebylo zrovna příjemné. První předchůdce kondomu měl vzniknout již ve starověkém Egyptě. Zde se vyráběly ze lnu a používaly je vyšší společenské vrstvy.

Někdy v 16. století se začala pánská ochrana vyrábět z ovčích střívek nebo rybích měchýřů. Abyste si to dokázali lépe představit – dnes se střívka používají k přípravě jitrnic nebo párků. Tyto kondomy byly rovněž výsadou vyšších společenských tříd a používaly se opakovaně. Proto nedokázaly zabránit tehdejšímu šíření syfilidy.

V roce 1839 uvedl Charles Goodyear na trh první gumový kondom, který byl sice cenově dostupný i nižším vrstvám, ovšem sex s jeho použitím byl velmi nepohodlný. Až po skončení první světové války došlo k vynalezení latexu, z něhož byly později kondomy vyráběny. Používání prezervativů bylo hned pohodlnější. V osmdesátých a devadesátých letech minulého století výroba kondomů pokročila – staly se odolnými, elastickými a nepropustnými. Dokáží zabránit nejenom otěhotnění, ale také přenosu pohlavních chorob.

V 19. století se také objevil první pesar, jehož vynálezcem byl německý doktor Mensing. V roce 1920 přišel německý lékař Gräfenberg s prvním nitroděložním tělískem. Roku 1960  se v Americe začaly prodávat první antikoncepční pilulky, jejichž „otcem“ je doktor Gregory Pincus. Byly však určeny výhradně pro vdané ženy.