Vilém Tell: Skutečný bojovník proti útlaku, nebo fiktivní hrdina?

Příběh Viléma Tella pravděpodobně znáte, protože se dostal i na stříbrné plátno, a to hned několikrát (poprvé dokonce už roku 1900). Ale pro jistotu si základní dějové prvky připomeňme. Původ konfliktu Viléma Tella s tyranskou vrchností, habsburským místodržícím Gesslerem, podle pověsti spočívá v odmítnutí Viléma Tella poklonit se klobouku pana místodržícího. Za trest Gessler Tella donutí, aby sestřelil kuší jablko z hlavy vlastního syna. Naštěstí je Tell fenomenální střelec a tento husarský kousek se mu opravdu podaří.

O tom, že si ale svým střeleckým uměním nebyl stoprocentně jistý svědčí to, že si nachystal šípy dva. Ten druhý pro případ, že by se mu první střela nepodařila a trefil by vlastního syna - v tom případě by druhá střela okamžitě letěla vstříc Gesslerovi. Když se to místodržící Gessler dozví, nechá Viléma Tella okamžitě uvěznit. Tomu se ale nakonec díky vypuknutí náhlé bouřky podaří uprchnout a svou pomstu na Gesslerovi dokoná tak, že si na něj počíhá a zastřelí ho. Zcela nehrdinsky, výstřelem ze zálohy do zad nic netušícího místodržícího.

 Už z popisu samotného příběhu je vám asi jasné, že příběh Viléma Tella nebude úplně historicky pravdivý. Celá pověst totiž vznikla zejména jako lidové ospravedlnění vzpoury Švýcarů proti Habsburkům, která vyvrcholila slavnou porážkou habsburských rytířů švýcarskými sedláky u Morgarten (taková obdoba naší bitvy husitů s křižáky u Sudoměře).

První podoby příběhu jsou dochovány z roku 1420 a jsou ještě bez jména Vilém Tell. Hlavní hrdiny tvoří anonymní dvojice bratrů, která zabijí purkrabího na hradě Lowerz kvůli tomu, že dělal neslušné návrhy jejich sestře. Když chtěli Habsburkové bratry potrestat,  narazili na vzpouru celého kantonu, která skončila zbořením hradu Lowerz.

Tohoto příkladu pak následovaly i další kantony a vzniklo Švýcarsko. Vilém Tell se objevuje poprvé až ve zpracování pověsti od písaře Hanse Schribera, která vznikla kolem roku 1470. Ten také jasně spojuje Vilémovu pomstu s počátkem vzpoury proti Habsburkům a tak se celý příběh stane součástí švýcarské historické tradice. Tellovská pověst tím dostává punc historické události a Aegidius Tschudi v 16. století dokonce údajně znal i datum onoho slavného výstřelu – měl jím být 19. prosince 1307. O popularitě legendy o Vilému Tellovi svědčí i jeho četná umělecká zpracování, nejslavnějším z nich je divadelní hra z pera slavného romantického autora Fridricha Schillera z roku 1804.

 Postupem času se začnou objevovat drobné pochybnosti o historii Viléma Tella, už roku 1607 Tellovu existenci zpochybňuje François Guillimann poradce Habsburského císaře Rudlofa II. Až roku 1760 vyjde otevřený útok na opravdovou existenci Viléma Tella. O roli kterou příběh Viléma Tella hrál pro Švýcarsko svědčí i to, že autor tohoto vyvrácení (pravděpodobně Simeon Uriel Freudenberger) raději zůstal v anonymitě, aby nedošel k úhoně. Jeho kniha takové štěstí ale neměla a obyvatelé Altdorfu předali historikovo dílo katovi, který ho slavnostně spálil na náměstí .

Nakonec ale byly argumenty historiků tak silné, že se příběh Viléma Tella definitivně odporoučel z historie k ostatním národním pověstem. Mytologických postav hrdinných zbojníků, kteří dokázali sestřelit nějaký předmět z hlavy blízkého člověka známe totiž z různých severských ság hned několik. Přes to všechno ale pro mnohé Švýcary Vilém Tell a zlý místodržící Gessler stále jsou historickými postavami, podle průzkumu z roku 2004 v jejich existenci věřilo ještě 60% Švýcarů.