Konec islámu v Turecku? Reformy “Otce Turků” vyhnaly muslimy ze zbytku Evropy

V mládí Atatürk, což je přezdívka obvykle překládaná jako Otec Turků, dokonce na přání matky navštěvoval islámskou školu. Teologická epizoda však trvala jen několik týdnů, zasáhl totiž otec, který chtěl mít ze syna obchodníka jako je on. Nakonec Atatürk vystudoval vojenskou akademii v Istanbulu a v dráze vojáka rovněž pokračoval. Slavil několik dílčích velitelských úspěchů, v jinak neúspěšných válkách proti Itálii a proti Trojdohodě. Angažoval se rovněž v hnutí mladoturků angažovaném ve svržení posledního osmanského sultána. Nicméně poté, co se sám dostal k moci v čele Lidové strany, jejímž byl zakladatelem, mladoturky zakázal a roku 1923 založil první republiku Turecko.

Proti islámu

Atatürka islám nikdy příliš neoslovoval. Naopak k němu měl znatelný despekt. Jeho vztah nejlépe charakterizuje výrok „islám je dobrý nanejvýš pro změkčilé Araby, nikoli však pro Turky, kteří jsou dobyvatelé a muži.“ Zavedl novou ústavu, která zapříčinila počátek úplné sekularizace Turecka s cílem modernizovat zemi po vzoru západoevropských států. Vypudil ze země Abdula Mešida synovce posledního chalífy a vůdce sunitských muslimů, což bylo v zemi ještě nepřivyklé přicházejícím novotám vskutku neslýchané. A to byl teprve začátek.

Konec muslimských čepiček

Pozice nového tureckého vůdce s ateistickými názory byla pevná, a tak s reformami vesele pokračoval. Zakázal nosit mužům tradiční červené pokrývky hlavy - fezy, které používaly i jihoslovanské muslimské jednotky Rakousko-Uherské armády. Nově se měl v Turecku nosit klobouk s krempou jako v Evropě. Pro radikální muslimy to byl problém, jelikož krempa je ukrývala před Alláhem, což se nemělo. Je asi jasné, že s uplatňováním práva šaría byl konec a muslimští kazatelé byli kontrolovaní policií, aby Atatürkovy reformy nemohli příliš kritizovat. Zrušil také islámský kalendář, který počítal letopočet od vyhnání Mohameda z Medíny. Nadále se roky počítaly od narození Krista jako v Evropě, hodiny se počítaly od půlnoci do půlnoci nikoli od východu do západu slunce a orientální systém měr a vah byl nahrazen desítkovou soustavou.

Ženy s šátkem i bez něho

Nejprogresivnější reformy se týkaly postavení žen ve společnosti. Není se čemu divit Atatürkovou manželkou byla ve Francii vychovaná feministka Latife Uşşaki. Těžko říct, jestli Atatürk fandil i feminismu ve vlastní domácnosti, ale po roce manželství se nechal rozvést. Přesto nově žena začala patřit jen sobě nikoliv muži a rovněž byly zakázány šátky. Záhy však zákaz musel být zmírněn a dodnes je nošení šátku v Turecku dobrovolné a ženy si rozhodují samy, jestli ho chtějí nosit. Šátky jsou zakázány jen na univerzitách a při výkonu úřednické profese. Ženy rovněž dostaly volební právo, čím už ale Turecko předběhlo i celou řadu evropských zemí jako Francii, Švýcarsko nebo Portugalsko. Československo nikoliv, vzhledem k tomu že feminista Masaryk prosadil volební právo žen jako v jednom z prvních států na světě roku 1920 (stejně jako v liberálním Nizozemsku).

Odkaz mezi dvěma tradicemi

Přestože je Atatürk tureckým národním hrdinou, je dnes vnímán rozporuplně. Mezi vyznavači tradičních tureckých způsobů, často propojených s islámským náboženstvím, se příliš velkému obdivu netěší. Naopak v armádě, která má v Turecku díky konfliktům z Řeckem i s dalšími sousedy mimořádné postavení, se těší jeho odkaz velké úctě. To se netýká jen vzpomínky na významného státníka a vojenského důstojníka, ale především jeho myšlenkového odkazu směřujícího k sekularizovanému Turecku.