Oslavujeme břídila a zloděje? Historici dodnes neví, kdo byl Žižka z Trocnova

Za celý středověk by se našla jen hrstka lidí, kteří dokázali tak daleko překročit stín rodového původu jako Jan Žižka z Trocnova. Přestože se dnes nenajde asi nikdo, kdo by hrdinu z učebnic dějepisu neznal, tak se toho o něm příliš neví. Nejen mezi veřejností, ale především mezi historiky. Významným aktérem dějin se totiž Žižka stal až na konci svého života v pokročilejším věku. Jaký byl jeho celý životní příběh, se můžeme jen domnívat, protože historické záznamy o jeho osobnosti před vypuknutím husitských válek se dají spočítat na prstech rukou a nejsou to záznamy zpravidla delší než jedna věta. Mnohem více vět však historikové a nejen historikové o Žižkovi napsali do historických knih a tak se názory jednotlivých autorů často velmi liší.

Dětství a mládí

O nejmladších letech Žižky se dovídáme z jeho jména, jelikož odkazuje na Trocnov v jižních Čechách, kde pravděpodobně žil v jedné ze dvou tamějších tvrzích. Patřil tak mezi nejchudší šlechtu a jeho hospodářství nepřesahovalo velikost pozemku nadprůměrně „bohatého“ sedláka. Záznamy z této doby ho zmiňují jako dlužníka, což by vysvětlovalo, proč později už žádné hospodářství nevlastnil. Zajímavostí byl archeologický objev tzv. Čáslavské kalvy. Pokud tyto ostatky skutečně patří Žižkovi, a historikové se na tom shodují, tak se díky antropologickému výzkumu lebky dá určit, že na ni došlo k značnému poranění očního oblouku a oka na levé straně lebky. Ano, jedná se o důvod Žižkovy pásky přes oko. Mělo k němu dojit někdy okolo desátého roku života a nejpravděpodobnější je, že bylo způsobeno zbraní, nikoli nějakou nešťastnou náhodou např. při hře.

Byl Žižka jen obyčejný lapka a žoldnéř?

Po značnou část života určitě ano. Spolehlivě víme, že působil v loupeživé skupině Matěje vůdce, ovšem spíše jako řadový člen. Tato banda lapků působících v jižních Čechách nepřepadávala jen ve vlastní režii, ale také na objednávku. Informace o ní máme díky jejímu veliteli Matěji vůdci, který byl vydán útrpnému právu, a protokol s jeho výslechem se dochoval dodnes. Žižkovo lapkovství však nemělo takovýto nechvalný konec. Král Václav IV. totiž poskytl Žižkovi amnestii, aniž bychom věděli o nějakém trestu, který by se Žižka musel podrobit. Podle pramenů se měl dopustit loupežné vraždy, ale amnestie mu čin prominula. Václav IV. o něm mluví jako o svém milém a věrném poddaném, čímž pravděpodobně naráží na Žižkovu službu u královského dvora, která je sice doložena až po této amnestii, ale dá se předpokládat, že někdy před tím Žižka Václavu IV. sloužil a možná i jeho otci Karlu IV.

Žižka jako světoběžník?

Polská kronika Jana Dlugosze  informuje, že Žižka byl žoldnéřem ve službách polského krále Vladislava II. Jagella. Často se setkáme s informací, že bojoval v největší bitvě své doby u Grunwaldu, ale jednoznačný důkaz o tom nemáme. Pozdější moderní encyklopedie z 19. století se zmiňují o Žižkovi a jeho účasti ve Stoleté válce. Pod praporem anglického krále Jindřicha II. se měl zúčastnit bitvy u Azincourtu, kde Angličani pozabíjeli velkou část francouzské šlechty. Jestli tam však Žižka skutečně byl, podobně jako v Dansku, Sasku nebo Uhrách jak publikace jedním dechem dodávají, dnes už asi nerozsoudíme. Historikové v 19. století totiž často pracovali s prameny, které se do dnešních dnů nedochovaly, ale na druhou stranu mnohdy nebyli schopni rozeznat falza od autentických dokumentů.

Co se týče věrohodnosti informací, které se dochovaly po-té, co se Žižka proslavil jako neohrožený vojevůdce, to je snad ještě horší. Pro katolíky se stal symbolem husitského kacířství a démonizovanou postavou. Tudíž je možné se o Žižkovi dozvědět, že nařídil, aby po své smrti byl stažen z kůže, z níž měl být vyroben buben. Zvuk bubnu měl strašit všechny bohabojné katolíky. Dokonce se měl dopouštět smilstva s níže postavenými husitskými hejtmany. I když se však uvedená tvrzení nedají ověřit, s klidem na duši je můžeme bez větších potíží označit za hoax.