Morava pod nadvládou náboženské sekty? Podrobit se musel každý

Anabaptismus vznikl jako náboženská sekce v počátcích reformace. U jeho počátků byl i švýcarský reformátor Ulrich Zwingli, který se pak od příliš radikálního hnutí distancoval. Za zakladatele můžeme považovat dva teology, Conrada Grebela a Felixe Manze. Stejně jako Zwingli působili v Curychu, kde se nechali na podnět Jörga Blaurocka podruhé pokřtít. Pointou anabaptistického křesťanství je totiž dobrovolnost a souhlas s křesťanskou vírou.

Tudíž každý musí v dospělém věku dobrovolně na křest přistoupit. Na svou dobu se jednalo o jednu z nejradikálnějších reforem, jelikož na počátku 16. století, kdy novokřtěnství vzniklo, byl křest nezbytným předpokladem ke spáse. Kdo nebyl pokřtěn, toho automaticky čekalo peklo a pokud někdo zemřel nepokřtěný, pekelným mukám se nevyhnul. Dokonce během porodů, které dítě nepřežilo, se praktikovalo dodatečné pokřtění mrtvého neviňátka, o kterém se prohlásilo, že ho někdo viděl se nadechnout nebo pohnout i když už mohlo být i několik hodin mrtvé.

Tehdy prostě nebylo téma pekla žádná legrace! Po-té co nové učení začalo lákat čím dál více následovníků, začala velice jejich tvrdá perzekuce. Sám zakladatel byl roku 1527 odsouzen k smrti utopením a stal se prvním anabaptistickým mučedníkem. Když už celé hnutí mělo svého mučedníka, mohlo se směle šířit do světa. Stěhovat se však vyznavači novokřtěnství museli, aby jejich náboženský proud nebyl zastoupen jenom mučedníky a nikým jiným, kdo by je mohl uctívat.

Novokřtěnci na Moravě

Morava byla pro ohrožené novokřtěnce logickým útočištěm. Přestože zákon povoloval vyznávat pouze katolictví a kališnictví v praxi v zemi žily i příslušníci dalších konfesí. Zejména tedy příslušníci Jednoty bratrské a luteráni. Šlechta se k novým zájemcům o usídlení na jejich panství stavěla povětšinou otevřeně. Čím více poddaných tím více totiž samozřejmě odvedli dávek šlechtě. Vzhledem k tomu že novokřtěnci žili sice ve velmi uzavřených komunitách, ale za to velmi ekonomicky aktivních, tak si celá řadu šlechticů s podivnostmi jejich náboženstvím hlavu nelámala. Šlechta na Moravě v 16. století usoudila, že praktičtější bude od nově příchozích vybírat peníze, než se trápit tím, že půjdou do pekla a namáhat se jejich upalováním.

Centrum v Mikulově

Centrem anabaptismu na Moravě se stal Mikulov. Novokřtěnci se v půvabném jihomoravském městě usídlili již ve 20. letech 16. století. Začali zde pěstovat vinnou révu a z ní samozřejmě patřičný nápoj. Právě podle angažmá novokřtěnců ve vinařství se dosud jmenuje vinařství z nedalekých Velkých Bílovic „Habánské sklepy.“ A odkud se vzal název habáni? Je to jeden z lidových názvů, který se pro novokřtěnce ujal a pochází z německého termínu Haushaben, což byl název pro dům, v kterém žily celé anabaptistické komunity, které společně vychovávaly děti a jejich komunity byly zcela uzavřené od okolního světa. Dnes můžeme tento životní styl pozorovat u amišů žijících v Severní Americe. Ti jsou přímými následovníky moravských novokřtěnců.

Kromě vína byla proslulá ještě celá řada dalších výrobků, které novokřtěnci vyráběli. Jednalo se zejména o nože, textilní výrobky a především proslulou keramiku. Tzv. Habánská keramika byla fajáns s bílou glazurou a byla velmi oblíbená. Novokřtěncům se na Moravě poměrně dařilo, odhaduje se, že jejich komunity byly usídleny ve 108 městech a vesnicích na Moravě a taky na západním Slovensku.

Rychlý konec moravské etapy

Bohužel osud lidí žijících i na tehdejší dobu v neobvyklých uzavřených komunitách následoval osud ostatní náboženské opozice katolíků po bitvě na Bílé hoře. V roce 1622 byli vysídleni a museli si hledat jiná místa k životu. Přes Slovensko utíkali do Sedmihradska, rumunského Valašska a na západní Ukrajinu. Ani tady však nenašli pokoj a museli čelit katolickému tlaku zejména prostřednictvím jezuitů, který byl nejsilnější za vlády Marie Terezie, která pro náboženské odlišnosti neměla pochopení a tak hromadně emigrovali do Severní Ameriky, kde anabaptistické uzavřené komunity žijí dodnes.