Hrad Křivoklát byl dílem posledních Přemyslovců a znakem nové éry

Stárnoucí Přemysl Otakar viděl, že se časy změnily. Svět, jak ho znal z mládí, již neexistoval a s tím i způsob, jak tento svět z jednotlivých hradišť ovládat a řídit. Účinný prostředek vlády bylo třeba obměnit a přizpůsobit nové době. Ostatně při svých pobytech a stycích v zahraničí si dobře všiml posunu doby, vývoje společnosti i prostředků vlády. Všiml si též nového rozvoje stavitelství a architektury. Tento fenomén si dobře uvědomoval, byť začal přesvědčivě reagovat až v závěru své vlády a to výstavbou nových mocenských opor. 

Mezi tyto první hrady vznikající nové hradské soustavy patřil hrad Křivoklát. První zmínka o Křivoklátě pochází z roku 1110, kdy zde podle kronikáře Kosmase kníže Vladislav I. uvěznil svého bratrance Otu Černého, olomouckého knížete. Tato zmínka se však vztahuje ke staršímu křivoklátskému hradišti. Toto hradiště bylo následně nahrazeno novým centrem, kterým byl právě kamenný hrad stejného názvu. Hrad Křivoklát tak dle svého situování a provedení navazoval na hradištní tradici. První doklady o něm pochází z 20. let 13. století. V té době zde více jak šedesátiletý Přemysl Otakar I. založil nový pilíř své královské moci v podobě kamenného hradu. V jeho době se jednalo teprve o první stavební etapu, počátek rozsáhlé stavby. 

Na tuto etapu navázal Přemyslův syn Václav I. Zdejší lesnatý kraj v srdci Čech, si vzhledem ke své lovecké vášni zamiloval, stejně jako hrad Křivoklát, v jehož stavbě pokračoval. Byl to právě Václav I., který následně v odkazu na svého otce začal s rozsáhlou výstavbou královských hradů jak v srdci Čech, tak i na dalších strategických místech v rámci českého území. Právě na Křivoklátě však trávil spoustu času. Je o něm známo, že se tady oddával více světským radovánkám než vladařským a že v křivoklátských lesích přišel na lovu o oko. Druhá stavební fáze výstavby hradu trvala téměř až do Václavovy smrti, přičemž nebyla dokončena. 

Ve stavbě hradu pak pokračoval jeho syn Přemysl Otakar II., za jehož časů se Křivoklát dočkal největšího rozkvětu. Hrad, který se skládal z horního a dolního hradu, se v té době rozrostl o další palácová křídla, což odkazovalo na mocenské ambice velkého Přemyslovce. Ovšem stejně tak život hradu kopíroval osudy svého současného pána. Když velký král Přemysl v roce 1278 padl na Moravském poli, utichl ruch i na královském hradě. 

Lepší časy nastaly až v době, kdy se na český trůn opět dostal právoplatný dědic, kterým byl Přemyslův syn Václav II. Ten dostavěl hradní kapli a hrad byl v 80. letech konečně dokončen.Křivoklát se stal nejlepším příkladem této doby, pojítkem všech posledních velkých Přemyslovců, jelikož se stavěl více než půl století a na jeho výstavbě se tak podílely všechny 4 generace. Jeho sláva byla bohužel jen o málo delší.

Václav II. už na Křivoklátu netrávil příliš času, jelikož ho značně zatěžoval boj o korunu v Polsku, kterou následně hájil i pro svého syna Václava III. K tomu se přidaly snahy o získání uherské královské koruny, které byly nakonec úspěšné a poslední Přemyslovec se tak těšil z titulu českého, polského a uherského krále. Václav III. už na Křivoklátě pobýval jen krátce, jelikož osud nedal mladičkému králi mnoho času. V roce 1306 byl zavražděn a jeho osobou vymřeli Přemyslovci po meči.

Trvalým odkazem tak zůstala jen síť hradů, kterou za poslední století vybudovali. Samotný Křivoklát už zůstal v ústraní zájmu. Po šlechtických půtkách navíc v roce 1307 vyhořel. Oblibě se těšil už jen krátce v době Václava IV. a naposledy pak za Vladislava Jagellonského na konci 15. století, který jej pozdně goticky přestavěl. V období Jagellonců už ale byl svět opět jiný a doba, kvůli kterým byly hrady stavěny, pomalu minula, stejně jako epocha, pro níž se stal Křivoklát symbolem.