Evropský unikát? V Česku leží unikátní místo, o kterém zřejmě netušíte

Anglický park, také nazývaný jako Anglická zahrada, představuje krajinářský styl pojetí parku či zahrady. Vznikl v Anglii na počátku 18. století a následně se rozšířil po celé Evropě. Vytlačil tak z popředí formálnější, symetrické francouzské zahrady, které do té doby tvořily hlavní zahradnický styl v Evropě. Jejich koncept se dále rozvíjel a obohacoval především o cizokrajné prvky, ať už se jednalo o rostliny či o stavby. Krajinářské pojetí parku dle anglického způsobu se stalo nedílnou součástí zámeckých areálů až do počátku 20. století.

Anglický park měl na rozdíl od symetrické francouzské zahrady, plné geometrických tvarů a člověkem nastoleného řádu, evokovat divokou přírodu a její harmonii. Šlo o romantické pojetí hájů, lesů, obor, ale také luk, řek a jezírek, které dohromady vytvářely sympozium romantické, idealistické krajiny, která měla být idealizovanou verzí pravé divoké přírody. Zásah člověka zde upřednostňoval pohodlný průchod po síti cest, mnohá zastavení s možností posezení na lavičkách či v altánech a pavilonech. Vše bylo koncipováno, aby těšilo lidské oko svou krásou, i duši, která zde měla najít odpočinek a mír.

Kouzlo romantických anglických parků se brzy dostalo i do českých zemí, respektive do Rakouska-Uherska. Na našem území je dobře známý anglický park u zámku Krásný Dvůr, který také patří k jednomu z největších. Vznikl v 80. až 90. letech 18. století za časů Černínů.

Ovšem první anglický park u nás vznikl jinde a k jeho založení došlo za zajímavých okolností. V roce 1744 se provdala mladičká Marie Josefa hraběnka z Trautsonu a Falkensteina za Karla Josefa hraběte z Auesperga. Marie byla dědičkou vlašimského panství, a právě Vlašim se stala i novým rodinným sídlem manželského páru.

Vlašimský zámek měl tehdy ještě barokní tvář a stejně vypadalo i okolí, především zámecká lovecká obora, která byla spíše lesem, prosvětleným loukami u břehu řeky Blanice. Samotný zámek byl ještě obehnán hradbami a působil pevnostním rázem. Bývalo zvykem, že nový manželský pár nedlouho po svatbě přivedl určitou změnu do svého sídla, či podoby svého panství. Tady tomu však bylo jinak.

Až v roce 1771 byly zbourány hradby kolem zámku. Následně v roce 1775 byla zřízena nová obora na Domašínských horách, která rozšířila celý areál pomalu vznikajícího parku, který se zde rozvíjel v letech 1775 až 1785. Na vyvýšeném místě skal vznikl vyhlídkový gloriet, odkud byl vidět jak zámek, tak celý park po obou stranách řeky Blanice v jejím záhybu. Dřívější obora byla prosluněna, zůstaly zde především staré, mohutné stromy, jiné byly vysázeny, aby tvořily určité průhledy. Vznikaly dlouhé, klikatící se cesty, které probíhaly celým parkem. Vedly po rovinách, ale také pomocí lávek a můstků přes řeku, potůčky, dokonce i rokle a po úbočí skal k těm nekrásnějším vyhlídkám. Vznikaly zde jezírka a rybníčky, ale také okrasné části s ptačími voliérami.

Celou krajinou scenérii doplňovaly romantické stavby, které mnohdy nacházely inspiraci v zahraničí. Vedle obelisků, altánů, poustevny či koupadla, zde vyrostl i slavný Čínský pavilon nebo Turecká mešita. Na jezírku uprostřed řeky vyrostl Amorův templ, na úbočí skal se vypínal Starý hrad, který byl umělou zříceninou. Bylo zde ale i mnoho tajemných zákoutí, jako tzv. Tajný soud či Dům noci. Dále například divoký most v podobě neopracovaného mohutného kmene stromu přes rokli či Grotta, tady umělá jeskyně.

Odpovědí, proč k této změně došlo až 30 let po nástupu manželského páru, zní, že krajinářské úpravy kolem vlašimského zámku měl již na starosti jejich syn Vilém I. Auersperg, který svým romantickým pojetím a přístupem inspiroval i rodiče, kteří mu v jeho díle dávali dostatek prostoru i prostředků. Díky tomu vznikl jeden z prvních anglických parků ve střední Evropě, který je dodnes součástí města Vlašim a též se v něm dodnes nachází mnohé romantické stavby a zákoutí z dob jeho vzniku.