5 nejhorších středověkých papežů? Jeden soudil mrtvolu, další smilnil jako o život

Štěpán VI sice na papežském trůnu seděl jenom krátce, ale přesto se zapsal do historie - nechal totiž soudit svého předchůdce, papeže Formosa. Zádrhel byl v tom, že Formosus byl odsouzen posmrtně a to doslova. Štěpán svého předchůdce nenáviděl natolik, že ho nechal vykopat z hrobu, navléct do papežského úboru a posadit na papežský trůn. Potom obvinil rozkládající se tělo z porušení četných církevních předpisů a křivopřísežnictví. Během procesu měl Štěpán na mrtvolu křičet, posmívat se ji a urážet ji. Asi příliš nepřekvapí, že nemrtvý papež byl nakonec odsouzen a potrestán zbavením papežských odznaků a useknutím tří prstů. To co po procesu zbylo z Formosova těla bylo hozeny do řeky Tibery. O tom, že samotný Štěpán měl na triku taky nejednu nepravost, svědčí to, že brzy byl uvězněn a uškrcen atentátníky. Vše stihl za jeden rok panování v Římě.

V 10. století patřili k nejmocnějším římským rodům Theofylaktové a není proto divu, že ovlivňovali volbu papeže. Právě jejich přičiněním se na trůně ocitl Jan XII. Na jeho vládnutí je podezřelé už to, že na papežskou stolici usedl velmi mladý, na prahu dospělosti, zhruba ve věku 18 let. To se zpočátku zdálo jako dobrý tah, díky jinošskému věku mohl stát v čele papežské, ale později se to stalo zdrojem četných problémů. Zejména proto, že Jan byl ještě nevybouřený a tak se s oblibou věnoval ženskému pokolení, ovšem pro papeže zcela nevhodným způsobem.

Císař Ota dokonce musel svolat synod, aby papeže sesadil. Jeden z dobových kronikářů uvádí seznam jeho prohřešků: „smilnil s vdovou po Ranierovi, konkubínou svého otce, vdovou Annou a se svou vlastní neteří a z papežského paláce tak učinil nevěstinec. Další tvrdí, že chodil na honitbu, oslepil svého zpovědníka Benedikta a vykastroval a nechal zabít kardinála diakóna Jana... Jak klerikové tak laici o něm tvrdí, že ďáblu připíjel vínem, hrál v kostky, uctíval Jupitera, Venuši a další démony. Dokonce prý neslavil matutiny v kanonických hodinách a nežehnal se znamením kříže.“ Je vidět, že si kronikář hodně přisadil, aby čtenáře patřičně pohoršil, přesto je zjevné, že Jan XII. byl opravdu pěkné kvítko.

Tento papež měl leccos společného z Janem XII, především byl členem rodu Theofylaktů a papežem se také stal velice mladý – i když mu bylo kolem 20 let. Asi proto nepřekvapí, že i v tomto případě se hned objevily sexuální skandály. Opat z Monte Cassina a pozdější papež Viktor III si stěžoval na „znásilnění, vraždy a další nevyslovitelné skutky. Jeho život jako papeže byl tak zvrhlý, nehodný a pokřivený, že mi běhá mráz po zádech při pouhé vzpomínce na něj.“ Benediktův případ je zvláštní tím, že nakonec sám na post papeže rezignoval, ovšem nikoli kvůli četným stížnostem, ale jednoduše se nechal uplatit svým kmotrem, příštím papežem Řehořem VI., aby odstoupil. Jenže brzy svého rozhodnutí litoval, ale vzhledem k tomu, že na papežskou abdikaci se nevztahuje záruka, tak vypukla válka o papežský trůn, kterou ukončil až zásah římského císaře.

Bonifác začal také své papežství velice příhodně, byl zvolen poté, co papež Celestýn V. odstoupil. Ale protože měl strach, aby si to bývalý papež nerozmyslel, tak ho pro jistotu nechal zavřít pod dohled na hrad Fumona. Bývalý papež po necelém roce ve vězení zemřel, přičemž existují spekulace, že za jeho smrtí mohl stát i Bonifác. Bonifác většinu své vlády strávil válčením s okolními státy, ovšem svůj konec si na sebe přivolal sám, když se prohlásil za nejvyššího vládce všech křesťanů nadřazeného všem králům. To se příliš nelíbilo francouzskému Filipu IV., a tak ho papež nechal exkomunikovat z církve. Filip si to ale nenechal líbit a vyslal komando, které Bonifáce zajalo na jeho letním sídle. Vojáci si s papežem evidentně nebrali servítky, protože po třech dnech v zajetí papež zemřel. O pověsti jakou měl mezi současníky dobře vypovídá, že ho Dante Alighieri ve své Božské komedii umístil do kruhu pekla určeného pro svatokupce.

Asi nejslavnější hříšník mezi papeži nebyl nikdo jiný než Rodrigo Borgia, jehož osud inspiroval mnoho filmových a literárních ztvárnění. Proslavil se jako jeden z největších intrikánů mezi papeži a přímo legendární byl jeho nepotismus – snaha dosazovat své příbuzné (včetně vlastních dětí z nichž nejslavnější je Cezare Borgia, který měl údajně vztah s vlastní sestrou) do důležitých úřadů v církvi a papežském státě. Alexandr byl prototypem úpadku papežství v renesanci a jednou z hlavních příčin vypuknutí reformačního hnutí. V jeho případě platí, že jak člověk žil, tak i umírá - podle všeho totiž zemřel otráven, a existují spekulace, že za jeho vraždou stál jeho syn.