Hrad Týřov alias pevnost královského hvozdu. Kdo ho ale skutečně postavil?

Hrad měl jak své české pojmenování Týřov, tak německý název Angerbach. Lokalita pro hrad byla zvolena dál od Křivoklátu proti proudu řeky Berounky. Hradní dispozice byla postavena na výrazné ostrožně nad pravým břehem řeky Berounky, kde soutoky dvou potoků vytváří příhodnou ostrožnu, přístupnou po klesající šíji pouze z východu.

K založení královského hradu zde došlo snad ve 40. letech 13. století, přesná datace není možná. Hrad mohl být založen už po nástupu Václava I. k moci, to znamená ve 30. letech. První písemná zmínka pochází z roku 1249, kdy byl už jistě dokončen a plně fungoval.

Týřov byl budovaný nejspíše pouze jako lovecký hrad a pohodlné sídlo krále, stal se ale i místem důležitých státnických událostí. Král a stavitel hradu Václav I. zde nejen vydal několik listin, ale učinil z hradu i místo důležité události, s kterou souvisí právě první písemná zmínka o hradu z roku 1249. Právě toho roku, konkrétně 20. září 1249, sem Václav pozval svého syna Přemysla Otakara II. a jeho druhy. Poslední léta 40. let se totiž nesla ve víru sporů mezi králem a jeho synem, který stál v čele nespokojené šlechty. Jednalo se o odboj mladého následníka trůnu proti neoblíbenému a údajně neschopnému králi. Při střídavých úspěších obou stran, však nakonec Václav I. ukázal, že vládnout stále umí. Boje vyhrál a právě 20. září 1249 pozval své bývalé odpůrce, v čele se svým synem, na usmiřovací hostinu na svůj hrad Týřov, kam pozvaní přišli s žádostí o milost.

O přátelskou hostinu se však nakonec nejednalo. Řada bývalých královských odpůrců byla tvrdě potrestána a sám Přemysl Otakar byl na hradě uvězněn. Později se jeho vězením stal hrad Přimda, daleko v západním pohraničí. Po několika týdnech ho ovšem otec propustil, jelikož byl jeho jediným synem, nástupcem a tím i jedinou šancí na pokračování dynastie.

Dlouhou dobu se předpokládalo, že vlivem této události následně král Přemysl Otakar II. nad hradem zanevřel. Ještě ne zcela dokončený hrad tak jen provizorně dostavěl, ovšem nezdržoval se zde a svůj zájem upíral ke Křivoklátu či jiným hradům, které zde postupně vystavěl. Poslední výzkumy ovšem ukazují překvapivé závěry.

Hrad Týřov skutečně vystavěl král Václav I. Ovšem za jeho časů se jednalo o menší lovecký hrad, který stával na konci vrcholu skalnaté ostrožny. Jak hrad vypadal, není známo, jelikož byl zcela přestavěn právě Přemyslem Otakarem II. Dá se tedy hovořit v podstatě o novostavbě, kdy zde vznikl velice progresivní typ hradu tzv. francouzského kastelu. Hradní dispozice byla rozdělena do dvou částí, horní a dolní hrad. Horní hrad představovala první část s několika budovami a hlavním věžovitým palácem. Dominantou zde byla velká obranná věž. Dolní část hradu tvořila pravidelná zástavba a opevnění, doplněné šesticí flankovacích věží. Hrad se tak mohl aktivně bránit. Jednalo se v českých zemích o výjimku a o velice moderní a progresivní stavbu, která předběhla českou hradní architekturu minimálně o 150 let.

Hrad Týřov v podobě, jak je dnes známa, tak nejspíše nevystavěl Václav I.,  ale Přemysl Otakar II. ve druhé polovině 13. století. Ten zde zamýšlel stavbu hradní pevnosti demonstrující královskou moc a sílu, která nahradila předchozí pohodlné lovecké sídlo jeho otce. Ovšem kvůli událostem na Moravském poli a smrti Přemysla Otakara II. nebyl hrad zcela dokončen. 

Jeho význam ovšem trval i za vlády Lucemburků ve 14. století, byť se již krátkodobě dostával do šlechtické zástavy. Král Karel IV. si byl vědom jeho pevnostního významu a uvedl ho jako nezcizitelný majetek královské koruny ve svém díle Majestas Carolini z roku 1348. Za jeho syna Václava IV. se ale již netěšil velké důležitosti a hrad se začal hrad ocitat v držení šlechtických rodů. Za těchto časů byl poprvé doceněn, když se v době husitských bouří stal pevností, která nebyla nikdy dobyta. Jednalo se ovšem již o labutí píseň tohoto českého unikátu. Následná doba již nedbala více obrany, ale spíše pohodlnosti a komfortu, kterou starý a rozměrný hrad nemohl splňovat. V průběhu druhé poloviny 16. století se začal měnit ve zříceninu. Následně byla tato nedoceněná pevnost královského hvozdu zapomenuta.