Bloody Mary není jen pohádková postava. Ta skutečná dala upálit stovky lidí

Královna Marie si svou přezdívku vysloužila angažovaností v popravách představitelů protestantské opozice. Během krátké vlády jich stihla nechat upálit, popřípadě jinak zavraždit, několik stovek. Navíc se jedná o počet známý z Knihy mučedníků (Book of Martyrs) Johna Foxe, pravděpodobně jich bylo ještě víc, jen se nedochovaly historické záznamy. Katolická církev, kterou tím chránila, dokázala být občas pěkně drsná, ale kde se krvelačnost vzala v původně křehké princezně?

Krvelačnost byla dědictvím po otci i matce

Možná něco zdědila či odpozorovala od otce, kterým nebyl nikdo jiný než jeden z nejznámějších anglických králů Jindřich VIII. Slávu mu však nepřinesly jen politické úspěchy a reforma církve, kterou v Anglii provedl, ale především jeho drsný vztah ke svým manželkám. Svou druhou ženu Annu Boleynovou dokonce nechal popravit, protože mu nedala mužského dědice trůnu. Podobně neuspěla ani Mariina matka - Španělka Kateřina Aragonská. Tu však čekalo jen vyhnanství v klášteře, ale kdo ví, jaký osud by ji potkal, kdyby nebyla ze španělského královského rodu. Právě Mariiny španělské kořeny, které se nutně pojily s jejím fundamentalistickým katolictvím, souvisely s krvavým běsněním na protestantech.

Po Jindřichovi VIII. na trůn nakonec usedl jeho jediný a vymodlený syn, ale byl slabé fyzické konstituce a zemřel dřív než se stal plnoletým, fakticky nikdy nevládl, moc držel regent John Dudley. Po smrti se Dudley pokusil zabránit usednutí právoplatné nástupnice Marie na trůn, protože se obával katolického revanšismu, jemuž Marie mohla otevřít bránu. Jeho obavy byly zcela oprávněné a sám se stal první obětí Bloody Mary. Poté co usedla na trůn, nechala Dudleye okamžitě popravit. Pronásledování a popravy nekatolíků mohly začít ve velkém.

Lze si vymodlit následníka trůnu?

Abychom Marii nekřivdili, pronásledování opozice nebylo jedinou náplní Mariiny vlády. Záhy se provdala za španělského následníka trůnu Filipa. Účelem bylo zplodit katolického pretendenta pro anglickou královskou korunu, který by zaručil katolickou pravověrnost celé zemi. Marie asi počítala s tím, že po jejím řádění už žádní protestanti v Anglii nezbudou. Tento plán však v 16. století nebyl příliš reálný. Marii již bylo 38 let, což možnost početí v situaci tehdejší nepříliš pokročilé medicíny komplikovalo, ještě větší překážkou byl manžel kralující ve Španělsku, manželství totiž bylo v praxi realizováno jen na dálku. Historie zná pouze jeden případ neposkvrněného početí, z hlediska moderní vědy navíc dosti pochybný. Marie to však nevzdala a usilovně se za narození dalšího katolíka modlila, což u ní vedlo k takzvanému falešnému těhotenství. Tento jev již moderní věda zná, ženám roste obvod pasu, zvrací, cítí hormonální změny jako u skutečného těhotenství. Dnes se psychosomatická diagnóza léčí hormonální léčbou, Marii nezbylo než situaci vyložit jako boží znamení.

Dnes víme, že vražděním Marie udělala nenáviděným protestantům medvědí službu. Již zmiňovaná kniha Johna Foxe Book of Martyrs zaznamenala Mariino krvavé řádění, plejáda upálených se stala mučedníky a propůjčila tak protestantismu mimořádnou legitimitu, čehož využila Mariina následovnice, její sestra a slavná královna Alžběta I. Tudorovna.