Cesta k moci ve stopách krve. Byli Přemyslovci opravdu takoví, za jaké je máme?

Vznikající a sílící český stát byl během 10. století na svém pomyslném prvním vrcholu. Ovšem především územní a strukturální rozsah vedl již za vlády Boleslava II. k nutnosti vyřešení vnitrostátních poměrů. Ani to však nedokázalo zabránit obrovské krizi, která přišla po jeho smrti v časech jeho synů.

Boleslav II. měl tři syny, Boleslava III., Jaromíra a Oldřicha. Po smrti otce v nastoupil v roce 999 Boleslav III. Během jeho prvních let vlády patřila pod jeho vliv jen oblast Čech, ostatní území byla ztracena, včetně Moravy, kterou ovládal polský kníže a Boleslavův bratranec Boleslav Chrabrý. Ten těžil ze spojenectví s císařem Otou III.

Sám Boleslav III. nebyl schopným vládcem. V zemi čelil značné opozici a nevoli a to i z řad vlastní rodiny či velmožských rodů, jako byli Vršovci. Situaci chtěl kníže vyřešit razantně. Zbavit se všech odpůrců a soustředit tak veškerou moc pevně do svých rukou. Nechává tak svého bratra Jaromíra vykastrovat. Druhého bratra Oldřicha nechává zavraždit, ten však unikl. Navíc společně s bratrem v daném roce 1001 utíkají do Bavorska k vévodovi Jindřichovi II. Ač se postup Boleslava III. může zdát sebehrůznější, nejednalo se v raném středověku o neobvyklé praktiky, ba naopak o další možné způsoby jak se dostat k moci či si ji pojistit. V tomto případě se však jednalo o začátek obrovské krize, která ohrozila jak český stát, tak existenci samotného Přemyslovského rodu.

Následujícího roku 1002 vypuklo proti Boleslavovi povstání vedené Vršovci. Boleslav tak uprchl k Jindřichu Nordgavskému, který ho krátce věznil. Následně se Boleslav uchýlil k Boleslavu Chrabrému do Polska. Ten do Čech dosadil svého loutkového vládce Vladivoje. Blíže neznámý Vladivoj však též nedokázal vládnout pevně a navíc se po roce na knížecím stolci upil k smrti.

Smrt Vladivoje v roce 1003 využil Jaromír a s vojenskou pomocí Jindřicha II. se na krátko dostal na knížecí stolec. Brzy však musel uprchnout opět před Boleslavem III. a Boleslavem Chrabrým. Knížetem v Praze se tedy podruhé stává Boleslav III. pod patronací svého spojence. Boleslav III. nejdříve slíbil odpouštění svým dřívějším odpůrcům, ale následně se začal mstít. Nechal vyvraždit Vršovce, ti však z části přežili. Tento čin vyvolal povstání, načež se Boleslav III. opět uchýlil k Boleslavovi Chrabrému do Polska. Ten ho ovšem oslepil a uvěznil. Zbylé tři desítky let života prožil v polském vězení kde i zemřel. Sám polský kníže se na podzim roku 1003 vydal do Čech a do roku 1004 je i ovládl. Sám se tehdy ujal vlády.

Až ke konci roku 1004 byli Poláci vyhnáni z Čech za pomoci Jindřicha II. Na knížecí stolec opět usedl Jaromír. V následujících letech podporoval Říši v bojích s Boleslavem Chrabrým a umožnil tak značnou intervenci zájmů Říše do českých poměrů, což se pojilo s jeho slabou vládou. I proto proti němu v roce 1012 povstal mladší bratr Oldřich a zmocnil se vlády. Jaromír utekl opět do Říše k Jindřichovi II., který ho ale uvěznil v Utrechtu. Tam Jaromír strávil ve vězení téměř 21 let.

Vláda Oldřicha již byla pevnější a efektivnější, ovšem stále vázaná na Říši, jelikož i Oldřich přijal Čechy v léno od Jindřicha II., čímž se mu de facto podřizoval. I on začal s likvidací opozice a došlo  k tzv. druhému vraždění Vršovců, kteří měli být podporovateli svrženého Jaromíra. Byl to také on, kdo započal s výpady proti Polákům, kteří stále drželi Moravu, kterou se mu do 30. let podařilo získat zpět.

Časem se ale zájmy Oldřicha a nového císaře v Říši rozešly. Císař Konrád II. tak 1033 Oldřicha obvinil jej z úkladů proti své osobě, sesadil a odsoudil k vyhnanství v Bavorsku. Českým knížetem se opět stal Jaromír. Ale už na jaře 1034 císař Oldřicha propustil a vrátil mu vládu v Čechách s tím, že Jaromír získá v Čechách úděl a Oldřichův syn Břetislav Moravu.

Na knížecí stolec se tedy po druhé vrací Oldřich. Na slova císaře však nedal. Jaromíra dal zajmout a oslepit a syn Břetislav utekl do ciziny. Když následujícího roku 1035 Oldřich zemřel, na knížecí stolec opět usedl stále žijící vykastrovaný a oslepený Jaromír. Záhy se však vzdal nároků na vládu a moc v Čechách získal Oldřichův syn Břetislav, později slavný kníže Břetislav I.

Ještě toho roku byl stařičký a ranami osudu zmordovaný Jaromír zavražděn v nočních hodinách na záchodě, kdy ho do břišních útrob vrah proklál oštěpem. V tu dobu již vlekla krize českého státu, která trvala přes 30 let, skončila. Jednalo se o první velkou krizi, která značně ovlivnila tvář a vývoj českého státu a během níž málem vymřel přemyslovský rod.