Bojovníci, kteří děsili Evropu? Řád německých rytířů, který vpadl i do Ruska, přežil dodnes

Řád německých rytířů je z velkých křižáckých řádů nejmladší, vznikl až během třetí křížové výpravy ze špitálního řádu sv. Panny Marie a oficiálně byl uznán papežem roku 1197, přičemž jeho řehole byla vytvořena po vzoru templářů. Největší sláva křižáckých státu v Levantě už tehdy dávno pominula a křížové výpravy pronásledovalo jedno fiasko za druhým, a tak Řád Německých rytířů přesouvá čím dál tím více aktivit do Evropy. Nejprve přijmou pozvání uherského krále Ondřeje II., aby Uhry bránili před nájezdy pohanských Kumánů a daruje jim území Transylvánie, ale kvůli neshodám ohledně darovací smlouvy řád brzy z Uher odchází. Další příležitost na sebe nenechá dlouho čekat, velmistra řádu požádá o pomoc v boji s pohanskými Prusy mazovský kníže Konrád.

Po dohodě s císařem Římské říše nakonec Řád má do svého vlastnictví získat všechno území, které se mu podaří vybojovat na pohanech. V Prusku se řád pevně uchytí a roku 1237, po spojení s Řádem mečových bratří, rozšiřuje své působení kromě Pruska také na území dnešních pobaltských republik – čímž se dostanou do konfliktu s Litevci (v té době převážně pohanskými) a Novgorodskými Rusy (ti jsou sice křesťané, ale pravoslavní a z pohledu řádu proto v podstatě na stejné úrovni jako pohané).

V expanzi řádů napomáhá i Přemysl Otakar II. během své výpravy do Pruska. Řád získává pevnost Marienburg (Malbork), ze které udělá své hlavní sídlo a dodnes jde o jeden z největších hradů v Evropě. V době největší slávy řád ovládá kromě Pruska, také litevskou Žmuď, oblast dnešního Estonska a polské Pomořansko. Tento velký rozmach řádu je ale předzvěstí jeho budoucích potíží, protože donutí totiž ke spojení Polsko s Litvou, což byly doposud dva znepřátelené státy.

Ale podle hesla nepřítel mého nepřítele je mým přítelem se nakonec Polsko s Litvou spojí personální unií, když dědičku polského království Jadvigu pojme po různých peripetiích za ženu bratranec Litevského krále Jogailo (Jagiello). Protože se ale polská princezna nemůže provdat za pohana nechá se pokřtít a přijme jméno Vladislav. Spojené síly Litevců a Poláků nakonec porazí Řád německých rytířů ve slavné bitvě u Grunwaldu. Na obou stranách přitom slouží také čeští žoldnéři, mezi nimi i Jan Žižka, který v bitvě získává zkušenosti s opravdovým válčením.

Válka skončí mírovou smlouvou, díky které Polsko-Litevský stát získává Žmuď, ale ani jedna strana není z výsledkem spokojena. Vzhledem k tomu, že obě strany jsou vyčerpané válkou, tak zkouší své štěstí na diplomatické scéně a snaží se výsledek vylepšit pomocí různých arbitráží (například u českých králů Václava IV. a Zikmunda) nebo na Kostnickém a Basilejském koncilu, ale další vojenský střet je nevyhnutelný.

Opětovně se ho účastní i Čeští žoldnéři, nejznámějším z nich je husitský vůdce Jan Čapek ze Sán, který se svými oddíly bojoval na straně Poláků v roce 1433. Polsko začíná mít postupem času čím dál tím navrch a projeví se to během konfliktu z let 1454-1466, kde Polsko jednoznačně vítězí a Řád přichází o území západního Pruska, a velmistr řádu musí složit lenní slib polskému králi, čímž se v podstatě stává jeho poddaným. Definitivně ale Řádový stát končí až díky Luterovi a reformaci. Velmistr Albrecht totiž zemi sekularizuje a Řád jako polostátní náboženskou organizaci zruší - z Prusko se tak stane stát jako každý jiný.

Řád německých rytířů ale funguje stále, už ale pouze na území jednotlivých křesťanských států, kde jsou rytíři soustředěni do jednotlivých řádových komend různě roztroušených po křesťanském světě. Postupem staletí se čím dál tím více řád vrací ke svým původním kořenům a věnuje se především špitálnictví a charitativní práci až je roku 1929 rytířská větev řádu zrušena úplně.