Po dlouhých desetiletích je konečně jasno: Jak velké radiaci byli vystaveni obyvatelé Hirošimy?

V 8:15 hodin 6. srpna 1945 Spojené státy shodili první atomovou bombu „Little Boy". Vybuchla o 43 sekund později a vytvořila masivní ohnivou kouli, která spálila velkou část japonské Hirošimy. V tento den bylo v japonském městě téměř 350 000 lidí a většinu z nich tvořili civilisté.

O dvacet sedm let později přijeli do Hirošimy vědci z celého okolí. Brazilský fyzik Sérgio Mascarenhas, který v té době hostoval jako profesor na Harvardské univerzitě, uvedl, že vystavení záření způsobí, že lidská kost se stane magnetickou a že „magnetická paměť" existuje v kostech obětí atomových bombových útoků. Vědci by tak mohli měřit radiační expozici zkoumáním kostí obětí, navrhl Mascarenhas.

S pomocí dvou vědců japonských v Hirošimě získal několik vzorků kostí obětí, včetně čelisti, která patřila osobě, která byla velmi blízko epicentra výbuchu. Byli schopni odhadnout množství záření přítomného v kostech, uvedl Mascarenhas v článku, který byl představen na schůzce Americké fyzikální společnosti v dubnu 1973 ve Washingtonu. Přesto v sedmdesátých let nebylo možné provést konkrétní výpočty, uvádí list The Washington Post.

Mascarenhas převezl vzorky domů do Brazílie, kde ležely v úložišti další čtyři desetiletí - dokud se dva brazilští vědci nerozhodli pokračovat v jeho výzkumu pomocí pokročilejších technologií. Výsledek byl úžasný. Při použití techniky nazývané elektronová paramagnetická rezonance vědci zjistili, že čelistní kost při útoku v Hirošimě absorbovala 9,46 graye (jednotky absorbované dávky záření v soustavě SI).

Jak velká dávka radiace je smrtelná?

Pro srovnání - pacient s rakovinou, který je léčen radioterapií, je vystaven přibližně 2 až 3 grayům v lokalizované části těla, kde se nachází nádor. Záření asi 5 grayů - téměř polovina množství z čelisti - stačí k zabití člověka, vysvětluje Oswaldo Baffa, jeden z výzkumníků a profesor na univerzitě v Sao Paulu.

K měření množství záření byly použity i zuby osob vystavené záření. V roce 1997 vědci z Tchaj-wanu měřili radiační dávku pacientů s rakovinou nosohltanu (v níž se rakovinné buňky tvoří v blízkosti krku za nosem) absorbovanou jejich čelistí při radioterapii. Výzkumníci v Brazílii uvedli, že je to poprvé, kdy byly kosti užity k přesnému stanovení množství záření absorbovaného oběťmi atomových bomb.

„Mnoho článků se zabývalo rekonstrukcí radiační dávky, které byli lidé vystaveni během radiologických nehod. Vzorky analyzované v této práci však mají významnou historickou hodnotu, protože patří obětem prvního a jediného okamžiku v historii, kdy byly jaderné zbraně použity proti civilním cílům,“ vysvětlují. Vědci uvedli, že jejich zjištění jsou významná také vzhledem k riziku teroristických útoků v některých zemích, včetně Spojených států.

„Představte si, že někdo v New Yorku odpálil obyčejnou bombu s malým množstvím radioaktivního materiálu přilepeného k výbušnině," řekl Baffa. „Nová technika může pomoci určit, kdo byl vystaven radioaktivnímu spadu a potřebuje léčbu."

Vzorek, který byl uložen v krabici v laboratoři, byl nejprve promyt a sušen v troubě. Část vzorku byla potom rozdrcena v hmoždíři. Pomocí spektrometru, počítačového softwaru a kombinací různých technik vypočítali množství záření, kterému byla oběť vystavena v roce 1945.

„Když si člověk představí všechny procesy spojené s takovým testem, vyrojí se mnoho pochybností o možnosti použití této metodiky k určení dávky [radiace] uložené v těchto vzorcích," uvedli vědci. „Naše práce demonstruje tuto možnost a může otevřít možnosti pro budoucí práci, která by mohla analyzovat detaily tohoto jaderného útoku a stanovit dávky radiace," dodali. 

Po bombardování v Hirošimě zemřelo podle odhadů 90 až 166 tisíc lidí. Dalších 60 až 80 tisíc zemřelo v Nagasaki, kde Spojené státy dne 9. srpna 1945 shodily druhou atomovou bombu.