Jak by si Hannibal Lecter vedl ve skutečném světě? Nic moc, tvrdí psychiatři

Podobně ikonickou postavou je i vyšinutý hoteliér Norman Bates z legendárního Hitchcockova filmu Psycho. Mají ale tito filmoví zabijáci nějaký reálný základ, respektive mohli by fungovat a zabíjet i ve skutečném světě?

Tuto otázku si kromě miliónů filmových fanoušků položili i američtí psychiatři Samuel Leistedt a Paul Linkowski. Své závěry pak prezentovali v americkém vědeckém žurnálu Science News. K jakému závěru došli?

Oba lékaři v první řadě upozorňují, že některé vlastnosti filmových psychopatů jsou značně přehnané. U skutečného masového vraha se pravděpodobně nedočkáte frenetického smíchu. Proč? Protože většina z nich jsou chladnokrevní lidé bez emocí.

Nakolik reálný je tedy takový Norman Bates, jenž se své chronické potíže s matkou rozhodne řešit velice brutálním způsobem? Vědci upozorňují, že Batesova postava má reálný předobraz ve vrahovi jménem Ed Gein.

Ten byl zatčen v USA v roce 1957, přičemž slavný film byl natočen o tři roky později. Gein se při svých zločinech vyžíval v kanibalismu a nekrofilních praktikách. Příčinou jeho jednání byl (stejně jako u filmového Batese) problematický vztah s matkou. Vrah z filmu Psycho tedy má reálný základ.

Problémem u Batese nicméně je, že oněch reálných základů má až příliš. Vědci upozorňují že v reálném světě se neděje, aby některý zločinec trpěl tolika psychickými úchylkami najednou. Hitchcockův zabiják je proto podle nich přehnaný.

A co takový démonický psychiatr Hannibal Lecter? Ten se mimo jiné vyznačuje až nadpřirozenou inteligencí. Tou ale podle Linkowskiho sérioví vrahové většinou neoplývají. Lecterův základní charakterový rys tak prý nepůsobí příliš reálně.

Známý kanibal se ve filmu chová jako člověk z vyšší společnosti, který si rád poslechne symfonický orchestr a ví, k čemu je dobrá lahev Chianti. Skuteční sérioví vrahové ale prý takoví nejsou.

Postava Hannibala kanibala je tak podle psychiatrů důsledkem trendu, jenž se ve filmech začal objevovat v 80. a 90. letech minulého století. Tehdy získali na popularitě postavy jakýchsi "psychopatů z vyšší třídy".

Ti s chladnou hlavou, jistou dávkou zločinné elegance a až démonickým klidem páchají zlo. Skuteční zabijáci jsou prý ale mnohem méně elegantní a také inteligentní.