Legendární Casanova nebyl jen svůdník a špion. Co měl společného s Českem?

Giacomo Casanova se narodil roku 1725 v rodině obyčejné herce a nutno připomenout přísloví “chudý jako herec,” což sice dnes při pohledu na životní styl celebrit okem bulváru nedává smysl, ale v 18. století, kdy Casanova žil, herci jednoznačně patřili na okraj společnosti. Přestože Casanova svým původem patřil ke spodině, někteří historici soudí, že mohl být levobočkem šlechtice Michela Grimaniho. Sám Casanova tvrdil, že je jeho synem. Sám to napsal v kontroverzním pamfletu, o němž ještě bude řeč. Na jednu stranu Casanova není důvěryhodný zdroj, na druhou stranu vykazoval fyziologickou podobnost s urozeným Grimanim, alespoň podle dostupných historických zobrazení. Navíc matkou byla slavná herečka. O její kráse se zmínil i nejslavnější italský dramatik 18. století Carlo Goldoni, tudíž by nebyl žádný div, že s ní měl šlechtic Grimani pletky.

Svůdníkem od mládí

Již dětství a mládí Casanovy je plné pozoruhodných událostí. Před smrtí v raném věku ho zachránila čarodějnice, aby po studiu práv na slavné Padovské univerzitě, začal s výsměchem typickým magickým pověrám doby. Již v dobách studií žil Casanova prostopášným životem a vzhledem k tomu, že se občas stal milencem i vdaných paní, šlápl leckomu na kuří oko a poprvé v životě se dostal do vězení, ale jen na několik měsíců, což ho mělo umravnit. Nezdařilo se, ale Casanova se raději vydal za dobrodružstvím do Evropy, kterou celou procestoval včetně význačných metropolí jako byla Paříž a Vídeň, ale navštívil i Prahu. Rodné Benátky ho však nalákaly zpět.

Za zhýralost vězení

Scénář jeho pobytu byl však stejný a Casanova opět skončil v kobkách pod dóžecím hradem, tentokrát bez výstrahy. Dodnes nevíme, co přesně vedlo k jeho druhému zatčení, oficiálně šel do chládku kvůli zhýralosti a pobuřování církve. Rouhání se církvi samozřejmě znamenalo, že měl Casanova pletky s jeptiškou. Podařil se mu nevídaný kousek a z těžkého žaláře uprchl, ovšem jak později napsal ve svých pamětech, kdyby věděl, že není zavřeny na doživotí, tak by se raději vyhnul nebezpečí útěku a poslušně si trest odseděl. Po úniku logicky následoval exil, ale do Benátek se ještě jednou vrátil a aby si udobřil oligarchickou vládu ve městě, stal se špionem. Po čase, ale musel pověsit špionskou kamufláž na hřebík, protože mu donášení příliš nešlo.

Špión a spisovatel na Duchcově

Neúspěšná kariéra špióna ho přivedla ke spisovatelství, jelikož potřeboval obživu. Díky rozsáhlým známostem se mu podařilo vydat první knihu, která měla několik stovek sponzorů. Spisovatelství bez zábran dovedlo Casonovu i do Čech a nutno dodat, že nedobrovolně. Vydal totiž pamflet, kde s ironií uvedl, že jeho otcem je Michel Grimani, ovšem tomu se nálepka proutníka rozsévajícího po světě levobočky nelíbila a Casanova se opět stal v Benátkách nežádoucí osobou a po krátkém intermezzu ve Vídni přijal místo knihovníka na zámku Duchcov u Josefa Karla Emanuela z Valdštejna. Přestože se na zapadlém zámku v roli lokaje trápil, napsal zde své největší dílo - vlastní životopis. Ten je dodnes zcela unikátním pramenem popisující každodennost, chování a smýšlení lidí v 18. století i v těch nejintimnějších otázkách.