Téměř nesmrtelný car? Věštkyně mu předpověděla hrůzný osud, naposedmé se skutečně vyplnil

Car Alexandr II. v Rusku vládl od roku 1855 a brzy se mezi prostým lidem stal vcelku oblíbeným panovníkem. Již v dětství byl veden ke studiu cizích jazyků, práva i politiky. V době jeho vlády utrpělo Rusko porážku v Krymské válce, s čímž se panovník musel vypořádat. Snažil se Rusko opět zařadit mezi evropské velmoci, vedl expanzivní politiku do střední Asie či na Kavkaz, úspěšně bojoval proti Turkům. V roce 1867 od Alexandra II. koupily Spojené státy americké Aljašku. Tak se značně zlepšila finanční situace Ruska.

Ruský panovník značně reformoval tehdejší samoděržaví, tedy způsob vlády. Cílem Alexandra II. bylo vybudovat ze zaostalého zemědělského Ruska moderní průmyslový stát. Roku 1861 nechal zrušit nevolnictví, čímž mimo jiné vzrostla jeho obliba u prostého lidu. Dále reformoval právní a soudní systém či ruskou armádu. I přesto, že nechal vytvořit jakési regionální vlády, které měly pravomoc rozhodovat o regionálních záležitostech, ponechal si Alexandr II. svou výsadní moc. Ve vyšších vrstvách společnosti vyvolaly carovi reformy značnou nespokojenost. Proti panovníkovi se tak začaly formovat revoluční skupiny, které měly za cíl cara svrhnout a započít revoluci.

Nespokojenost s vládou Alexandra II. v ilegálních organizacích narůstala. Když car pobýval ve Francii, jedna cikánka mu prorokovala, že na něj bude spácháno šest atentátů, které přežije. Sedmý atentát mu však měl být podle věštby osudný. Atentátů bylo na panovníka skutečně spácháno sedm a tomu poslednímu opravdu podlehl. První atentát spáchal v roce 1866 jistý student jménem Dmitrij Karakozov. Při slavnostním průvodu na něj vystřelil z davu lidí. Cara však ani jedna kulka netrefila a útočník byl oběšen.

Osudný atentát se stal v roce 1881. Ten naplánoval polský student Ignacy Hryniewiecki, který patřil do skupiny Svoboda lidu. Ten napsal dopis všem členům této levicové organizace, kde označil za nutné cara Alexandra II. zabít. Skutečně našel příznivce, které pak zasvětil do svých plánů. Jako vhodný den ke spáchání atentátu vybral 13. března 1881 (podle gregoriánského kalendáře), kdy se konala v Petrohradu přehlídka ruského vojska. Tehdy měli atentátníci na cara hodit bombu, a tak se také stalo.

Osudného březnového dne roku 1881 se Alexandr II. ujal slavnostního zahájení vojenské přehlídky. Poté usedl do kočáru a jel přes most přes řeku Něvu. Bombu měl v tento okamžik na carův kočár hodit Michajlov, ten ji však pouze nechal na chodníku a šel pryč. Útoku se tak ujal Nikolaj Rysakov. Bomba, kterou hodil, však cara nezabila – zemřeli dva kozáci a jeden malá chlapec. Rysakova čekalo okamžité zatčení.

Car se rozhodl pokračovat v cestě přes most, na jehož konci byl Ingnacy Hryniewiecki. Ten na Alexadra II. hodil bombu, která už zasáhla svůj cíl. Panovník utrpěl vážná zranění, kterým o několik hodin později podlehl. Zemřel však také atentátník Hryniewiecki, když ho tlaková vlna shodila z mostu do řeky. Tam později našli jeho utopené tělo. Všichni, kdo se na přípravě atentátu podíleli, byli odsouzeni k trestu smrti. Poprava se konala dne 15. dubna 1881. Trestu smrti ze skupiny Svoboda lidu nakonec unikla Gesja Gelfmanová, protože byla zrovna těhotná. Té byly nařízeny celoživotní nucené práce, žena však v roce 1882 zemřela.