Neznámý hrdina. Jaký je příběh prvního pacienta léčeného antibiotiky?

Psal se rok 1940 a penicilín nebyl stále ještě tím skvělým lékem, jakým se stal později. Byl nečistou experimentální látkou. Přesto se oxfordští vědci rozhodli k testům na lidech.  

Byla válka a představa, že zranění vojáci budou umírat v bolestech kvůli zánětům z nečistot v ránách jako za 1. světové války, každého děsila.

Prvním pacientem, který experimentálně dostal penicilin, byl konstábl Albert Alexandr. Ten se měl škrábnout o rezaté nůžky během péče o růže, které rostly na zahrádce jeho policejní stanice ve Woottonu v hrabství Oxfordshire.

Doktor Howard Florey, který pracoval na výzkumu penicilínu, popsal Alexandrův stav jako zoufalý. Mužovo tělo bylo pokryto abscesy a přišel kvůli infekci i oko. Florey nasadil dávku 200 miligramů penicilínu. Během pěti dnů se konstáblův stav skutečně značně zlepšil.  

Protože penicilín nebyl stále dokonale čistý a bylo v něm mnoho příměsí, nebylo Alexandrovo tělo schopno jej udržet. Florey to popisoval jako snažit se udržet plnou vanu s otevřeným odtokem. Florey sbíral Alexandrovu moč.

V ní byl vyloučený penicilín. Ten Alexandrovo tělo vyčistilo a stala se z něj vysoce účinná látka. Později se vědcům podařilo proces napodobit a vyrábět penicilín ve velkém.

Pro samotného Alexandra však již bylo pozdě. Byl nemocí natolik oslaben, že brzy po léčbě u něj došlo k recidivě a na kterou zemřel.

Dnes bylo odhaleno poslední tajemství konstábla Alberta Alexandra. Alexandr se neporanil při práci na zahrádce, jak to tvrdil populární mýtus. Podle jeho dcery Edith byl zraněn při německém bombardování Southamptonu.

Samotná rodina se o tom, že jejich otec byl prvním pacientem léčeným penicilínem dozvěděla až v 60. letech. Alexandr se tak stal jedním z neznámých hrdinů, který pomohl zachránit miliony životů.