Strašidelný úkaz na obloze. Co se stalo za vlády Rudolfa II.?

Rudolfův zájem o hvězdné jevy je všeobecně znám, nicméně byl spíš motivován panovníkovu zvídavostí v okultních praktikách, než vědeckým zájmem. Přestože hvězdy sloužily k vykládání budoucnosti, položily tyto pokusy základy vědeckému poznání. Rudolfovy vášně sice bránily tomu, aby se český král více věnoval tíživé politické situaci, jelikož Evropa se nevyhnutelně blížila nejkrvavějšímu konfliktu historie, k Třicetileté válce, poskytl Rudolf pracovní podmínky nejlepším vědcům, kteří by si svou vědeckou práci jen stěží sehnali obživu.

Praha centrem vědy nebo okultismu?

Pověst Prahy jako centra uměni, astrologie a alchymie přilákala i nejvýznamnějšího astronoma raného novověku Johannese Keplera. Do Prahy ho pozval domácí učenec Tadeáš Hájek z Hájku. Hlavním astronomem na Rudolfově dvoře byl Tycho de Brahe, ale potřeboval pomoc schopného matematika, jakým byl Kepler a právě Brahe byl naopak lákadlem pro Keplera. Nešlo ani tak o jeho osobnost jako o jeho poznámky. Více než třicet let zkušený hvězdář zapisoval svá pozorování a jednalo se tak o nejrozsáhlejší empirický materiál s astronomickými poznatky na světě.

První vědecký tým

Hájek, Brahe a Kepler vytvořili v Praze pracovní skupinu, v niž si navzájem vyměňovali své poznatky, což byla velmi pokroková metoda týmové práce, která neměla obdoby. Nicméně si spolupráci příliš dlouho neužili. Tadeáš Hájek z Hájku totiž záhy zemřel a Tycho de Brahe ho následoval hned rok na to. Kepler se tak z pozice Braheho asistenta posunul na místo královského astronoma. Na základě spolupráce se staršími předchůdci vypracoval tzv. Keplerovy zákony pohybu nebeských těles a položil tím základy moderní astronomie. Rozhodně nešlo o jednoduchou záležitost, Keplerovi trvalo 27 let, než je dokázal formulovat. Při této práci jako jeden z prvních zaznamenal výbuch supernovy a dodnes je to také poslední zaznamenaná exploze supernovy v dějinách astronomie.

Jediný kdo viděl vybuchnout hvězdu

Podle Keplerových záznamů v říjnu 1604 došlo k výbuchu hvězdy, který je doprovázen obrovským množstvím energie. Dnešní astronomové se domnívají, že takováto exploze vyprodukuje za minutu více energie než vyzáří všechny dnes pozorované hvězdy ve vesmíru. Samotný světelný jev pozorovaný Keplerem je pak asi jen setinou procenta uvolněné energie. O pozoruhodném jevu vydal Kepler na náklady císaře Rudolfa knihu De stella nova in pede serpentarii (O nové hvězdě v souhvězdí Hadonoše). Na začátku třetího tisíciletí na počest průkopníka na poli astronomie byly zaměřeny nejmodernější současné teleskopy (především tedy Spitzerův a Hubbelův teleskop) do míst, kde se nacházejí relikty vybuchlé supernovy. Cílem bylo lépe poznat, co vlastně Kepler pozoroval a jaké parametry jeho supernova měla. Bublina prachu a plynu, která po Keplerově hvězdě zbyla má v průměru neuvěřitelných 14 světelných let.

Přestože pro Keplera byl vesmír místem, v němž hledal především hudební harmonii a ideální matematickou symetrii, nad čímž se dnes už jenom usmějeme, došel svou práci ke stěžejním objevům, bez nichž by dnešní vědecký pokrok nebyl možný.