ANALÝZA | Analýza DNA mumií ukázala překvapivé věci. Odkud skutečně pocházeli starověcí Egypťané?

Tým vědců posbíral a analyzován starověkou DNA z egyptských mumií pocházejících z doby přibližně z doby 1400 před naším letopočtem až do roku 400 našeho letopočtu - a zjistili, že tito Egypťané jsou geneticky podobní lidem ze Středomoří.

Výzkumníci z University of Tübingen a Institutu Maxe Plancka pro studium lidských dějin v Jeně provedli první studii s cílem vytvořit vhodnou genetickou databázi ke studiu dávné minulosti. Dospěli přitom k závěru, že že moderní Egypťané mají více předků ze subsaharské Afriky než měli staří Egypťané.

Podle analýzy DNA měli starověcí Egypťané blízkou spojitost spíše s lidmi z Blízkého výhodu. Egypt sám o sobě je velmi slibným místem pro studium starověkých populací, protože to byl jeden z největších obchodních uzlů, navíc se tu vystřídali dobyvatelé ze západu i z východu. 

Nedávné pokroky ve studiu dávné DNA představovaly zajímavou příležitost ověřit stávající chápání egyptských dějin díky použití starověkých genetických dat. Ředitel institutu Maxe Plancka a hlavní autor studie Johannes Krause však upozorňoval, že "na potenciální zachovalou DNA je třeba dívat se skepticky.“

„Horké egyptské klima, vysoké hladiny vlhkosti v mnoha hrobech a některé z chemických látek používaných při mumifikaci přispívají k degradaci DNA a objevuje se myšlenka, že se dlouhodobé přežití DNA v egyptských mumiích je nepravděpodobné,“ varoval již dříve.

Schopnost autorů této studie získat DNA z těchto mumií a prokázat její spolehlivost proto představuje průlom, který otevírá dveře pro další přímé studium mumifikovaných ostatků. Tým měl k dispozici vzorky ze 151 mumifikovaných jedinců z archeologického naleziště Abúsíru el-Meleq podél Nilu ve středním Egyptě. Celkově autoři obnovili mitochondriální genomy 90 jedinců a získali celogenomové soubory dat ze tří jedinců.

Díky tomu byli schopni otestovat starší hypotézy vyvozené z archeologických a historických dat a ze studií moderní DNA. Profesor Alexander Peltzer z univerzity v Tübingen k tomu řekl: „Především jsme se zajímali o pohled na změny a souvislostí v genetické výbavě dávných obyvatel oblasti Abúsíru el-Meleq. Chtěli jsme otestovat, zda Alexander Veliký, stejně jako další cizí mocnosti, které oblast dobyly, zanechaly genetický otisk na staroegyptské populaci.“

Tým chtěl zjistit, zda zkoumaná populace byla na genetické úrovni ovlivněna zahraničními dobyvateli a cizí nadvládou, a porovnat výsledky s moderní egyptskou populací. Studie ukázala, že staří Egypťané byli příbuzní s dávnou populací v Levantě (dnešní Sýrie, Jordánsko, Izrael a Libanon) a s neolitickou populací z Malé Asie a Evropy.

Vědec Wolfgang Haack, vedoucí skupiny na Institutu Maxe Plancka, dodal: „Genetika komunity Abúsíru el-Meleq nezaznamenala žádné významné posuny v průběhu 1300 let, tedy v době, kterou jsme studovali, což naznačuje, že populace zůstala geneticky relativně nedotčená zahraničním dobýváním a cizími vládami.“ Data ukazují, že moderní Egypťané mají přibližně o osm procent bližší společný původ s obyvateli ze subsaharské Afriky, než tomu bylo u starých Egypťanů.