Proč vyhynul pravěký predátor megalodon? Vědci přišli se zajímavou teorií

Megalodon (Carcharocles megalodon), který mohl podle některých odhadů dorůstat až délky 18 metrů, lidstvo dodnes fascinuje. Existují různé hypotézy, které se pokoušejí vysvětlit, proč tento predátor vymřel. Podle některých za to mohla klesající hladina oceánů, snižující se počty kytovců a dalších mořských savců, které lovil nebo nástup doby ledové. Je dost možné, že svým dílem nakonec přispěla každá z těchto změn. Nyní však vědci publikovali novou studii, podle které mohlo být vymírání způsobeno i vzdáleným výbuchem supernovy.

Adrian Melott, emeritní profesor fyziky a astronomie na Kansaské univerzitě a hlavní autor studie, se domnívá, že má pro své tvrzení dobré důvody. „Máme důkazy o událostech, které ve vesmíru proběhly v určité době. Víme, jak daleko se to stalo, a proto se můžeme pokusit odhadnout, jaké dopady taková událost mohla na Zemi mít. Vše pak můžeme porovnat s poznatky, které už máme.“

Podle Melotta jsou důkazy o výbuchu supernovy uchovány v mořském dně. Klíčem k určení období, kdy k explozi došlo, je izotop železa Fe-60. Tento izotop je totiž radioaktivní a má poměrně krátký poločas rozpadu – zhruba 2,62 milionů let. Na Zemi se tedy nemohl dostat jinak, než z vesmíru. Kdyby pocházel z období vzniku naší planety před 4,6 miliardami let, tak bych se nemohl do dnešních dnů dochovat.

Radioaktivní izotopy se dají poměrně snadno datovat, a podle zmíněné studie je pozorovatelný velký nárůst jejich množství v období před zhruba 2,6 miliony let. Časová osa tedy koliduje s obdobím, během kterého došlo k vymírání velkých mořských tvorů včetně megalodona. Vědci zmiňují i další důkaz. Tím má být existence takzvané Místní bubliny (Local Bubble), tedy části vesmíru o rozměru asi 300 světelných let, kde je nezvykle nízká hustota plynů. „Nejlepší vysvětlení pro vznik takového útvaru je několikanásobný výbuch supernov,“ cituje web Sciencealert Adriana Melotta.

Exploze supernovy (nebo vícero supernov) by s sebou kromě izotopů železa Fe-60 přinesla i „déšť“ částic nazývaných miony. „Miony by se asi nejlépe daly připodobnit k elektronům. Tyto částice jsou však mnohonásobně větší.“ Jednou z vlastností mionů je, že velmi dobře pronikají „překážkami“. „Zhruba jedna pěti radiace, které jsme vystaveni, přichází s miony,“ říká Melott. Vzhledem k množství, v jakém by výbuch supernovy doprovázely, by se na Zemi násobně zvýšil výskyt rakoviny.

Čím větší by byl živý organismus, tím větší dávce by byl vystaven. Melottův tým proto předpokládá, že velká zvířata, jako byl megalodon a další velikáni moří, mohla být ovlivněna několikanásobně více, než menší organizmy. V mělkých pobřežních vodách, kde podle odborníků predátor žil, měly navíc částice větší dopad než v hlubokých oceánech, kde byl jejich průnik postupně zpomalen masou vody.

„Megalodoni prostě někdy v té době vymřeli. A tak můžeme spekulovat, že to mohlo mít určitou souvislost s miony. Čím větší živočich byl, tím větší dávce záření byl vystaven,“ uzavírá Adrian Melott. Celá teorie má samozřejmě své nedostatky, u velkých zvířat, jako jsou například sloni nebo velryby, je v dnešním světě výskyt rakoviny mnohem vzácnější, nežli třeba u lidí. Studie byla nicméně uveřejněna v akademickém časopise „Astrobiology“, a tak se k ní určitě další vědci vyjádří.