Vědci z CERN našli další stopu toho, kam zmizela antihmota

Odborníci analyzující data získaná v roce 2011 při experimentech s největším světovým urychlovačem částic LHC zjistili, že částice označovaná jako B0s se nerovnoměrně rozpadá na hmotu a antihmotu.Objev asymetrického chování zmíněné částice umožnilo jen ženevské zařízení, uvedl mluvčí CERN Pierluigi Campana. "Experimenty provedené na jiných místech nedokázaly nashromáždit dostatečný počet rozpadů části BOs," vysvětlil.Narušení zmíněné symetrie poprvé pozorovala v 60. letech Brookhavenská státní laboratoř (BNL) v New Yorku s neutrálními částicemi nazvanými kaony. Za tento objev získali vědci James Cronin a Val Fitch v roce 1980 Nobelovu cenu. Po zhruba 40 letech po BNL zjistili obdobné chování u další částice, BO mezonu, vědci v Japonsku a ve Spojených státech. Naposledy takovou asymetrii odhalili odborníci v CERNU u B+ mezonu.Všechna tato narušení symetrie vysvětluje takzvaný standardní model částicové fyziky, což je teorie popisující silnou, slabou a elektromagnetickou interakci a elementární částice, které tvoří veškerou hmotu. I přes existenci standardního modelu, který asymetrii předpokládá, si podle Campaniho "některé zajímavé nesrovnalosti žádají podrobnější výzkum".Evropská organizace pro jaderný výzkum je mezinárodní organizace se sídlem v Ženevě. Je známa též pod zkratkou CERN (z franc. Conseil Européen pour la recherche nucléaire).

Byla zřízena roku 1954. Cílem organizace je spolupráce evropských států v oblasti čistě vědeckého a základního výzkumu, jakož i výzkumu s ním do značné míry souvisejícího. Organizace se nezabývá činností pro vojenské účely, výsledky jejích experimentálních a teoretických prací se zveřejňují nebo jinak zpřístupňují veřejnosti. ČR se účastní její činnosti od roku 1993.Co je to antihmota?Antihmota je druh hmoty, který je složen z antičástic k běžným částicím, tzn. například antiprotonů a pozitronů místo protonů a elektronů a antineutronů místo neutronů. Projevy antihmoty lze studovat ve vesmíru nebo ve specializovaných experimentech. Dnes je dokonce možné ji vyrobit (např. v urychlovači částic CERN, ale podle novodobých studií se také tvoří v blesku), přičemž se otevírají nové možnosti fyzice, chemii a technice.Vlastnosti antihmotyKdyby se antihmota střetla s běžnou hmotou, došlo by k velké explozi. Antihmota má opačný elektrický náboj a spin než běžná hmota, ale má stejnou hmotnost a její chování (např. vůči gravitaci). Obecnou teorií relativity se předpokládá, že antihmota se bude gravitačně přitahovat a totéž platí pro interakci hmoty a antihmoty. Teorie však připouští i možnost, že hmota a antihmota se mohou vzájemně gravitačně odpuzovat, zahrne-li se do teorie princip CPT symetrie, mohlo by tím být alternativně vysvětleno zrychlené rozpínání vesmíru bez hypotézy temné energie. Experimentální rozhodnutí dosud nebylo možné, první indicie o gravitační interakci protonů a antiprotonů by měl poskytnout experiment AEGIS připravovaný v Evropské organizace pro jaderný výzkum (CERN).

Jádro je stejné jako u běžné hmoty. Jinými slovy: Všechna vnitřní kvantová čísla jsou u antičástice opačná než u částic. To ovšem neznamená, že je antihmota s hmotou vyjma „opačných znamének" identická. Ve skutečnosti se antihmota v mnoha případech chová od hmoty odlišně. Např. při anihilaci je mezi potomky reakcí vždy o něco více hmoty než antihmoty. Hovoříme o porušení symetrie.

Foton, intermediální částice elektromagnetické interakce, je zároveň i svou antičásticí. Při setkání hmoty s antihmotou nastává anihilace, při které obě formy hmoty zaniknou a přemění se na jiné formy energie (polní částice).