Čeští vědci odhalili další tajemství Slunce

Popsali, jak jsou výrony koronální hmoty (CME), které provázejí sluneční erupce, během letu rozkládány a znovu obnovovány. Zjistili také, že ukotvení tokového lana, které je pro CME zásadní, putují po povrchu Slunce. O objevu dnes v tiskové zprávě informoval Astronomický ústav AV.

Výrony koronální hmoty, tedy vypuzení části svrchní atmosféry Slunce, koróny, do meziplanetárního prostoru, jsou součástí především větších erupcí. Když CME dorazí k Zemi, může to mít negativní dopad například na elektrické rozvodné sítě či leteckou dopravu. "Porozumění erupcím je proto nezbytné pro porozumění vlivu kosmického počasí na Zemi," upozornil tiskový tajemník Astronomického ústavu Pavel Suchan.

V jádru výronů koronální hmoty je takzvané magnetické tokové lano - zkroucený provazec magnetických indukčních čar. Před erupcí lano vytváří oblouk, který prostupuje sluneční korónou a na obou koncích je ukotven na slunečním povrchu. Při erupci je tokové lano vyvrženo ze Slunce, což má za následek masivní proměnu magnetického pole doprovázenou i změnou magnetických propojení na Slunci. "Během této magnetické rekonexe je uvolněna část energie magnetického pole, v jejímž důsledku pak erupce září," uvedl Suchan.

Dosud se vědělo jen o rekonexi, tedy přepojení, mezi páry koronálních smyček, které leží pod erupčním tokovým lanem a mají opačně orientovaná magnetická pole. Tým však podle Suchana objevil přepojení i v blízkosti ukotvení lana, lano se procesu navíc samo účastní. Vede to ke změnám magnetických propojení, nad kterými se dosud neuvažovalo - například přeměně uzavřených koronálních smyček v nové součásti tokového lana. Výzkum přinesl poznatky o tom, jak tyto erupční smyčky vznikají. Díky objevu tohoto typu přepojení však vědci také zjistili, že tokové lano je jím sice z vnitřku rozkládáno, z vnějšku však naopak nabalováno z okolní koróny. "Neustále probíhající recyklace tokového lana tak vede k nečekanému závěru: ukotvení tokového lana na slunečním povrchu musí během erupce driftovat. Tento jev zcela chybí v dosavadním standardním modelu slunečních erupcí," dodal k poznatkům vědců Suchan. Podle jednoho z členů vědeckého týmu, Guillauma Aulaniera, je třeba také hledat nové způsoby jak popsat vývoj a recyklaci meziplanetárních CME, vzhledem k proměně tokového lana.

Vědci využili kombinaci numerických simulací a družicových pozorování. Objev popsali ve čtyřech vědeckých článcích publikovaných od ledna do prosince 2019 v časopisech Astronomy & Astrophysics a The Astrophysical Journal.