Experiment ukázal, jak rychle se šíří viry v nemocnicích. Výsledky jsou alarmující

Nejčastější formou přenosu viru SARS-CoV-2 je přenos z člověka na člověka pomocí kapének, které vznikají při kašli nebo kýchání. Tato zjištění jsou všeobecně známa, ale vědci se nyní zaměřili na rychlost přenosu viru pomocí povrchu, a to přímo na izolačním oddělení s pacienty covid-19.

Experiment byl zveřejněn v časopise Journal of Hospital Infection a ukázalo se, jak důležitou roli hrají povrchy v rychlosti přenosu viru. Vědci z University College London (UCL) záměrně infikovali zábradlí na nemocničním lůžku a za 10 hodin se virus rozšířil téměř na polovinu oddělení. Infikované lůžko se nacházelo na uzavřené jednotce, kde se pečuje o pacienty s covid-19, přesto zde virus vydržel 5 dní.

Vědci použili DNA viru, který je pro člověka neškodný. Chtěli poukázat na rychlost potenciálního přenosu z povrchů a jiných objektů na izolačním oddělení, které by mělo mít hygienické podmínky na velmi vysoké úrovni.

„Naše studie ukazuje důležitou roli povrchů, kterou mají při přenosu viru. Ukazuje to, jak je důležitá správná hygiena a mytí rukou,“ uvedla mikrobioložka Lena Ciricová z UCL a dopnila, že „náhradní“ virus byl aplikován pouze na jediné místo a pouhým dotykem se rozšířil na personál, pacienty i návštěvníky.

Autoři studie uvádějí, že virus byl aplikován na více povrchů, a právě zábradlí u nemocničního lůžka se ukázala jako nejvíce rizikové, protože podle vědců podléhá „jinému režimu čištění“ než zbývající povrchy na oddělení. Tím poukazují na selhání v oblasti hygieny, protože virus lze snadno odstranit pomocí správné hygieny rukou.

Po infikování nemocničního lůžka v izolaci sbírali vědci vzorky ze 44 míst každý večer po dobu pěti dní. Vypuštěný virus se po deseti hodinách objevil již na 41 % míst, včetně kliky u dveří nebo na knihách pro děti. Po třech dnech se virus objevil více než na polovině míst, pak vědci zaznamenali pokles zpět na 41 %. Dokonce i na konci odběrů, tedy po pěti dnech, byl virus stále přítomen.

Vědci poukazují na nedostatečnou hygienu zdravotního personálu v kombinaci se špatným úklidem. Svou roli sehráli i pacienti, kteří se mohou po izolaci volně pohybovat. Vědkyně Elaine Cloutman-Greenová z UCL zdůrazňuje, že sice virus může být přenášen z člověka na člověka pomocí kapének při kašli, ale tyto kapénky mohou dopadnout i na povrch a „může dojít k nakažení poté, co se člověk dostane do kontaktu s infikovaným povrchem a následně se dotkne očí, úst a nosu.“

V současné době existuje jen málo výzkumů, které by se intenzivně věnovali otázce přenosu viru pomocí povrchů. Pár předchozích studií naznačuje, že virus SARS-CoV-2 na plastovém povrchu či oceli vydrží až 72 hodin. Zatím není jasné, jak velkou hrozbu může kontaminovaný povrch představovat pro člověka. Americká centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) Spojených států tvrdí, že přenos z povrchu na člověka není nejběžnější forma přenosu, přesto je možné, aby koronavirus na povrchu ulpěl.