Kde se vzaly koronaviry? Experti objasňují, co se stalo v posledních 40 letech

V Číně se nazývala "qi", symbol zdraví. V Egyptě "ankh", symbol věčného života. Pro Féničany byla synonymem pro Afroditu, bohyni lásky a krásy. Řeč je o mědi, materiálu, který dokáže viry a koronaviry spolehlivě zabít. A o jejích účincích lidé vědí už více než 5000 let.

Na většině tvrdých povrchů přežijí bakterie E. coli či stafylokoku, virus chřipky nebo právě i koronavirus tři, čtyři, ale klidně i pět dní. Když však viry a bakterie přistanou na mědi a jejích slitinách, jako je například mosaz, zemřou během několika minut až hodin.

"Viděli jsme, jak se viry rozpadají. Přistanou na mědi a to je zničí," řekl magazínu Fast Company Bill Keevil, expert na vliv životního prostředí na lidské zdraví na Univerzitě v Southamptonu.

Není divu, že v Indii lidé po tisíciletí pili z měděných pohárů. I ve Spojených státech proudí pitná voda měděnými trubkami. Měď je přírodní antimikrobiální materiál, umí sama sterilizovat svůj povrch bez potřeby elektřiny vnějšího zásahu. Vše na pasivní bázi.

Měď dosáhla největšího rozmachu během průmyslové revoluce, kdy se používala jako materiál pro nejrůznější předměty a příslušenství, ale využívala se i ve stavebnictví. Dodnes je široce používána v energetických sítích a trh s mědí roste, prakticky vzato ale pouze v tomto odvětví.

Z těch ostatních byla vytlačena vlnou nových materiálů z 20. století. Plasty, tvrzené sklo, hliník a nerezová ocel jsou materiály budoucnosti, používají se všude, od mobilních telefonů až po mrakodrapy. Mosazné kliky a zábradlí vyšly z módy, protože architekti a designéři se rozhodli pro elegantní a často levnější materiály.

Keevil je ale přesvědčen, že je čas přivést měď zpět do každodenního života. Na zastavení šíření koronaviru mědí je pozdě, pokud nás ale čeká nevyhnutelná budoucnost plná globálních pandemií, měli bychom používat měď ve zdravotnictví, veřejné dopravě a dokonce i doma. 

Za měď bojovali vědci už před téměř 40 lety 

V roce 1983 sepsal vědec Phyllis J. Kuhn první kritiku proti omezení používání mědi. V nemocnici Hamot Medical Center v Pittsburghu si tehdy všiml, že měď nahradila nerezová ocel. "Elegantní a zářící kliky z nerezové oceli působí na dveřích do nemocnice uklidňujícím dojmem," napsal.

Oproti tomu kliky z mosazi vypadaly špinavě a kontaminovaně. "Ale i když je poškrábaný, tak mosaz jako slitina 67% mědi a 33% zinku ničí bakterie, zatímco nerezová ocel složená z 88% železa a 12% chromu brání růstu bakterií velmi málo," varoval tehdy. Marně.

Keevil posunul Kuhnův výzkum o 10 let později ještě dál. Ve své laboratoři dokázal, že měď účinně ničí nejen bakterie, ale zabíjí také viry. V roce 2015 dokonce tento jev předvedl na koronaviru 229E.

Měď sice nelze použít k tvorbě léků ani jiných medikamentů, které by dokázaly bakterie a viry zabít v lidském těle, může ale sloužit jako ochrana vnějších povrchů. Má k tomu i jeden dokonalý předpoklad. Na rozdíl od antibiotik a antivirotik neexistuje šance, jak by si bakterie a viry mohly proti mědi vytvořit mutací imunitu.

Na podobném principu postavila své nové respirátory česká firma Respilon. Jejích výrobky, které půjdou do prodeje v dubnu, obsahují oxid mědi. Díky tomu budou tyto respirátory schopny viry a bakterie nejen zachytit, ale i zabít.

Viry zabije i teplo, člověka však také

Jak však upozornila televize BBC, měď není jediný materiál, který je schopen s koronaviry bojovat. Dokáží to i některé další, a mnohem rychleji, než v řádu několika minut či hodin. Například alkohol.

Koronaviry lze zničit během několika desítek sekund 62 až 71 procentním alkoholem. Stejnou účinnost má 0,5% peroxidu vodíku nebo domácí bělidlo obsahující 0,1% chlornanu sodného. Ani v tomto případě není možné vnitřní užití, které může být dokonce zdraví nebezpečné, na dezinfekci povrchů ale působí podle studie vědců amerického institutu NIAID lépe něž měď.

Koronavirus totiž dokáže být aktivní na kartonu až 24 hodin, na plastovém či nerezovém povrchu dokonce i tři dny. Nejkratší je jeho životnost právě na mědi, kde při pokusu zůstal virus nebezpečný čtyři hodiny.

Vědci se také domnívají, že i vyšší teploty a vlhkost vedou k rychlejšímu umírání koronavirů. Výzkumy prokázaly, že koronavirus, který způsobuje nemoc SARS, by mohl být zabit při teplotách nad 56 °C. Jde o vyšší teploty, než jakými disponují lázně, a pro lidské tělo mohou být nebezpečné až smrtelné.

Výzkumy přesto ukázaly, že tyto teploty dokáží zabít zhruba 10 000 virových částic každých 15 minut. Problém je v tom, že neexistují žádné údaje o tom, kolik virových částic může být uvolněno infikovanou osobou například při zakašlání. Výzkum chřipkového viru naznačuje, že může jít o několik desítek tisíc virů chřipky. V případě koronavirů se může jednat o 3000 částic.