Koronavirus nakazí až 70 % populace. Na Covid-19 si musíme zvyknout, tvrdí epidemiolog

Je teplý květen roku 1997. Do nemocnice Queen Elizabeth Hospital v Hongkongu je přivezen tříletý chlapec s příznaky, které původně připomínaly nachlazení. Bolest v krku, horečka a kašel ale přetrvávaly šest dní, následně navzdory intenzivní péči chlapec zemřel.

Lékaři byli rychlým zhoršením jeho zdravotního stavu zmateni. Poslali proto vzorek jeho hlenů čínským lékařům, ti ale nedokázali identifikovat virus, který chlapce zabil. Hlavní virolog se proto rozhodl část vzorku poslat kolegům v jiných zemích.

Vzorek se dostal na stůl amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí, kde měsíc docházelo k postupnému porovnávání protilátek. Výsledky byly zarážející. Ukázalo se totiž, že se jedná o variantu chřipky, tedy viru, který zabil více lidí než cokoliv jiného v historii Země. Tento typ ale nikdy u lidí spatřen nebyl. Jednalo se o H5N1 neboli ptačí chřipku, která byla objevena před dvěma desetiletími, dosud ale infikovala jenom ptáky.

Vědci okamžitě rozeslali zprávy o nálezu do celého světa. Čínská vláda obratem vybila 1,5 milionu kuřat. Šlo o strategii, která se neobešla bez protestů, byla ale účinná. Do konce roku se nakazilo 18 lidí. 6 z nich zemřelo. Od té doby ale virus několik let nikdo neviděl.

Úspěšná globální reakce. Tak lze podle serveru The Atlantic ohodnotit okamžitá opatření, která se proti nemoci zavedla. Byla nutná. H5N1 má úmrtnost asi 60 procent, což znamená, že je větší šance, že na ni zemřete, než že ji přežijete.

Od roku 2003 se virus začal objevovat znovu, zabil ale pouze 455 lidí. Tak vážná virová nemoc, jako je právě H5N1, znamená, že infikovaní lidé jsou buď rychle identifikováni a izolováni, nebo že rychle zemřou. Nechodí po světě a nepřenáší virus na další lidi. V tomto případě ne. V případě koronaviru Covid-19 ale ano.

Koronavirus nechce zabíjet. Chce infikovat

Jeho úmrtnost je nižší než dvě procenta, což znamená, že nebudí rozruch díky úmrtnosti. Obecně ale platí, že čím horší nemoc je, tím hůře se přenáší. V tomto případě to platí naopak.

Přenos nemoci nikdy není stoprocentní. Například šance na nákazu virem HIV při sexu s nakaženou osobou je zhruba 2 procenta při pohlavním styku bez ochrany a pouze několik desetin procenta při nechráněném orálním styku. 

Jak vysoká je šance na přenos koronaviru zatím není známo. Víme ale, že koronaviry jsou podobné chřipkovým virům, neboť také obsahují jednořetězcové RNA. Existují čtyři různé rody koronavirů, které běžně infikují člověka a způsobují nachlazení. Vědci ale věří, že se viry v lidech vyvinuly tak, aby maximalizovaly své vlastní šíření.

Cílem virů je mít za hostitele nemocné, ale neumírající lidi. Jedině tak se mohou masivně šířit a infikovat další jedince. Pokud ale zmutují, například do podoby nemocí SARS a MERS, mohou začít zabíjet ve velkém. Stačilo by k tomu málo, aby se nemoci projevovaly mírnými nebo žádnými příznaky. Poté by se šířily masivní rychlostí a jejich dopad na lidstvo by byl fatální. Nakonec však SARS a MERS zabily každý méně než 1 000 lidí.

Covid-19 je jiný. Zabil více než dvojnásobek lidí. Je smrtící, ale ne tolik. Má příznaky, ale mírné, nepředvídatelné, hůře identifikovatelné a rozlišitelné. Nejhorší je, že někdy nemá vůbec žádné příznaky.

Svět na něj reagoval bezprecedentní rychlostí. Nový virus byl identifikován velmi rychle, jeho genom byl sekvencován a sdílen po celém světě během několika týdnů. Práce na vakcíně je na dobré cestě. Čínská vláda přijala dramatická opatření k omezení šíření a Světová zdravotnická organizace vyhlásila mimořádný stav mezinárodního významu. To vše se stalo za zlomek času, oproti roku 1997, kdy mobilizace trvala dlouhé 4 měsíce. I přesto se ale koronavirus šíří.

Harvardský profesor epidemiologie Marc Lipsitch se obává, že virus se jednoduše nepodaří zastavit. V lednu dopadla karanténa na desítky milionů lidí. Největší akce svého druhu, která v historii nemá obdoby. Je únor a nemoc je na všech kontinentech vyjma Antarktidy. Covid-19 hlásí více než 24 zemí a každým dnem přibývají další.

Je pravděpodobné, že se koronavirem nakazíte

Čínská vláda před týdnem oznámila, že úředníci v provincii Chu-pej budou chodit od domu k domu a testovat lidi na horečky a hledat známky nemoci. Reaguje tak na zvyšující se tlak na zastavení nemoci. Ale ani sebedokonalejší izolace nemusí šíření nemoci zastavit.

Lipsitch tvrdí, že během následujícího roku se koronavirem nakazí 40 až 70 procent lidí na celém světě. Zdůrazňuje ale, že to neznamená, že všichni budou mít závažný průběh nemoci. "Je pravděpodobné, že mnozí budou mít mírné příznaky nebo mohou být asymptomatičtí," dodal.

Stejně jako u chřipky, která často ohrožuje pouze život lidí s chronickými problémy, proběhne většina případů bez nutnosti lékařského zásahu. Asi 14 procent lidí s chřipkou dokonce nemá vůbec žádné příznaky.

Jak ale server upozorňuje, Lipsitch zdaleka není sám, kdo tvrdí, že se tento virus bude šířit i nadále. Mezi epidemiology se šíří myšlenka, že nejpravděpodobnějším důsledkem aktuální situace bude nové sezónní onemocnění. Pátý „endemický“ koronavirus. Nemoc, na kterou si budeme muset zvyknout stejně jako na chřipku.

U předchozích čtyř není známo, že by si lidé dokázali vyvinout dlouhodobou imunitu. Chřipku lze chytit několikrát za život, stejně tak i nachlazení, což je rovněž virová nemoc. Jak se ukazuje, to stejné bude platit i pro Covid-19. Japonsko a Čína totiž hlásí případy, kdy se vyléčený člověk nakazil podruhé. Chřipková sezóna by se brzy mohla stát sezónou chřipky a Covidu-19.

V tuto chvíli není známo, kolik lidí je skutečně nakaženo. Oficiální statistiky uvádějí 81 tisíc lidí celosvětově, podle vědců ale bude počet vyšší. Mnoho lidí ani neví, že koronavirus má a že Covid-19 prodělalo. Na rozšíření nemoci po celém státě navíc stačí, aby se nakazilo zhruba 100 až 200 obyvatel. A diagnostika koronaviru není lehká. Zabere nějaký čas a nelze ji provést v jinde než v laboratorních podmínkách.

Na vakcínu je pozdě? Vývoj je pomalý, peníze nejsou

Vědci se proto shodují, že nejúčinnější strategií nyní bude vynalézt vakcínu. To je ale problematické. Ačkoli je genetické sekvenování v současné době velmi rychlé, výroba vakcín je spíše umění než věda. Nejprve je potřeba nalézt virovou sekvenci, která vytvoří ochrannou paměť imunitního systému, ale nespustí akutní zánětlivou odpověď organismu, která by sama o sobě vyvolala symptomy.

Poté následují laboratorní testy, testy na zvířatech a nakonec testování na lidech. Celý proces může zabrat měsíce i roky, navzdory tomu, že vakcínu hledá hned několik farmaceutických společností. Dosavadní zprávy o tom, že byly vakcíny už vytvořeny, jsou proto nepřesné a neúplné. Testovací proces je totiž zdlouhavý a zatím neproběhl.

Při vypuknutí epidemie SARS v roce 2003 se vědci dostali od získání genomové sekvence viru do klinického hodnocení vakcíny za 20 měsíců. Někteří vědci tvrdí, že tento čas nyní dokáží zkrátit na tři měsíce. To ale ukáže až praxe.

V posledních letech se objevily nové vědecké modely, které slibují urychlení vývoje vakcíny. Za jedním z nich stojí Koalice pro přípravu na epidemii (CEPI), vznikla v Norsku v roce 2017 s cílem financovat a koordinovat vývoj nových vakcín. Mezi její zakladatele patří vlády Norska a Indie, Wellcome Trust a Bill & Melinda Gates Foundation.

Koalice distribuuje peníze do biotechnologických podniků, které mají za cíl nalézt vakcínu co nejdříve. Generální ředitel koalice Richard Hatchett odhaduje, že by v létě mohly začít testy vakcín a za 12 až 18 měsíců by mohly být považovány za bezpečné a účinné. Tato časová osa představuje "obrovské urychlení ve srovnání s historií vývoje vakcín."

Ani úspěšný test ale nemusí být spásný. "Důležitým hlediskem je, zda základní postup vývoje může být v následujících letech upraven tak, aby v nadcházejících letech vyprodukoval miliony nebo dokonce miliardy dávek," dodal Hatchett.

Ředitel amerického Národního institutu pro alergie a infekční nemoci (NIAID) Anthony Fauci ale neskrývá obavy. Přes všechny pokroky ve vědě a medicíně totiž proces vývoje nemůže postoupit k vytvoření skutečné vakcíny bez rozsáhlého klinického testování, což vyžaduje výrobu mnoha testovacích vakcín a pečlivé sledování testů.

Tento proces by nakonec mohl stát stovky milionů dolarů, tedy peníze, které podniky a univerzity nemají. Nemají ani výrobní zařízení a technologii pro hromadnou výrobu a distribuci vakcín. Výroba je zkrátka obtížná, nákladná a riziková, dodnes má navíc řada firem v paměti 80. léta, kdy farmaceutické společnosti začaly finančně odpovídat za údajné škody způsobené jejich vakcínami. Mnoho společností se následně rozhodlo vakcíny přestat vyrábět. 

"Pokud vkládáme všechny své naděje do vakcíny, máme problém," tvrdí Jason Schwartz, odborný asistent na Yaleově univerzitě. Tvrdí, že na vývoj vakcíny je už pozdě. "Kdybychom nezavřeli program na výzkum vakcíny proti SARS, měli bychom mnohem lepší základy, které bychom mohli aplikovat na tento nový, velmi podobný virus," dodal.

Stejně jako u eboly se v případě SARS vládní financování utnulo a farmaceutický průmysl nemoc přestala zajímat, jakmile svět otrnul a pocit ohrožení zmizel. Paradoxem je, že právě na těchto dlouhodobých vládních investicích může ležet osud lidstva, protože vytváření vakcín, antivirových léků a dalších životně důležitých nástrojů vyžaduje desetiletí seriózních výzkumů a nemalé množství investic. Navzdory tomu, že mimo přímé ohrožení epidemií či pandemií je poptávka po některých lécích a vakcínách nízká a práce vědců se tak může jevit jako zbytečná.