Nesmrtelnost není scifi. Mezi námi žijí tvorové, kteří nemohou zemřít

Turritopsis nutricula je nezmarovitý polypovec pocházející z Karibiku. V roce 1988 ho objevil mladý německý student Christian Sommer a zjistil, že se vyznačuje zvláštností, která na světě nemá obdoby. Tvor totiž neumírá.

O samotných nezmarech je známo, že jsou svým způsobem života v říši zvířat zcela výjimeční. Vědci z Pomona College prokázali, že jsou prakticky nesmrtelní, neboť jejich kmenové buňky mají díky zvláštním transkripčním faktorům neomezenou schopnost se obnovovat. Prakticky tak nikdy nemohou zestárnout.

Podle vědců je to proto, že se množí dělením, jejich buňky tak mají tendenci se neustále obnovovat. To je podle odborníků činí nesmrtelnými, i když jsou to zatím pouze teoretické předpoklady. Nikdo si totiž není jistý, zda-li není schopnost obnovovat se něčím limitována a jestli ji nezmar někdy neztratí.

Medúzka Turritopsis nutricula ale na to jde jinak. Stárnutí se nevyhýbá a jde o přirozený proces v jejím těle. Výjimečné je to, co následuje ve chvíli, kdy má zemřít. Během chvilky se totiž promění do stadia pohlavně nedospělého polypa.

Laicky řečeno, namísto toho, aby dospělá medúzka zemřela, stane se z ní opět nedospělý jedinec. Vědci to přirovnávají k procesu přeměny motýla. Je to jako kdyby se motýl namísto smrti znovu zakuklil. A takhle by to dělal pořád dokola.

Vědci se domnívají, že tento proces může trvat donekonečna a medúza je pravděpodobně jediný skutečně nesmrtelný tvor na naší planetě, zřejmě spolu s dalšími nezmary. Díky tomu se jim také daří kolonizovat svět a postupně obsazují a zaplavují stále více moří a vod. 

Vědci se nyní snaží zjistit, jestli nelze schopností těchto tvorů využít pro léčbu nemocí či k nalezení klíče na nesmrtelnost u lidí. Prozatím jsou ale skeptičtí a v dohledné době je pravděpodobně vyloučeno, že bychom se dočkali léku proti umírání.