Na Zemi existuje více virů než planet v celém vesmíru. Proč člověka infikují jen některé?

Viry nalezneme všude v přírodě, jsou v půdě, ve vzduchu, a dokonce i v oceánech. Virus je drobný neživý cizopasník, který má tělo složené především z bílkovin a nukleových kyselin. Jednodušší viry obsahují genetickou informaci ve formě RNA a mohou se replikovat pouze v hostiteli, jako jsou například savci.

Třebaže svět je plný nejrůznějších virů, jen hrstka představuje pro člověka opravdovou hrozbu. Viroložka a ekoložka Sara Sawyerová z University of Colorado Boulder uvedla, že to nesouvisí s vysokou imunitní odpovědí člověka, ale s vybíravostí viru. Pandemie viru SARS-CoV-2 ukazuje, že stále dochází nakažení člověka novými typy viru.

Na člověka se viry přenášejí ze zvířat, která slouží jako hostitelé. U savců a ptáků se předpokládá, že jsou přirozenými hostiteli asi 1,7 milionu neobjevených virů. Aby se z viru stala nemoc, která je pro člověka ohrožující, musí se vir dostat ze svého přirozeného prostředí, tedy ze zvířete na jiné zvíře, u kterého vznikne infekce.

Přesný počet virů, které způsobují infekci i u člověka není jasný. Většinou nejsou viry schopné se dostat z hostitele až na člověka. Podle viroložky Dorothy Tovarové ze Stanford University je potřeba „několik dalších faktorů“. Faktory, které umožňují nákazu člověka z hostitele, zahrnují, jak často je člověk infikovanému zvířeti vystaven, jak se virus šíří, jak dlouho virus vydrží mimo hostitele a jak je virus schopný narušit imunitní systém člověka.

Virus se snaží navázat na buňky v lidském těle, které mají prostředí vhodné pro replikaci. Pokud virus vyhodnotí prostředí jako vhodné, vstoupí do buňky. Virus SARS-CoV-2 nese genetickou informaci RNA a navazuje na proteiny ACE2, které se do lidského těla dostávají pomocí dýchacích cest. „Existuje velmi malé množství virů, které jsou schopné takto proniknout do buněk,“ podotkla Sawyerová. Velké množství virů, se kterými se člověk setká, nejsou schopni se přes buňky dostat až do těla.

Viry dokážou být velmi flexibilní, zejména ty, které obsahují genetickou informaci ve formě RNA. Tyto viry mají tendenci k chybovosti při replikaci svého genetického kódu, a proto vir v těle mutuje obrovskou rychlostí. „Tento chybový proces vytváří velké možností RNA viru, což jim umožňuje se rychle přizpůsobit novému prostředí, včetně nových hostitelů,“ uvedla Sarah Zohdyová, klinická ekoložka z Auburn University. RNA viry jsou ty, které vytvářejí pandemie napříč světem, patří sem ebola, zika, SARS a MERS a SARS-CoV-2.

RNA viry mutují nezávisle a často mísí své vlastnosti. Pokud se do buňky dostanou dva viry RNA s odlišným genetickým kódem, mohou si navzájem vyměnit své vlastnosti, což vede k hybridním virům, které můžeme nazývat jako „perfektní patogen“. Vědci stále pokračují v objevování a v testování nových virů, které jsou na naší planetě. „S dostatkem informací budeme možná umět zastavit ohniska viru, než k nim dojde,“ řekla klinická ekoložka Raina Plowrightová z Montana State University. „Množství informací, které jsme dokázali v krátké době získat, je neuvěřitelné, to mi dává naději,“ dodala Zohdy.