Vědci zjistili překvapivou věc o životě na Venuši. Problémem je kyselina sírová

Před čtyřmi lety vědci na Venuši našli stopy fosfinu, což je páchnoucí jedovatý plyn, vznikající při rozkladu organických látek nebo bakterií. Za své závěry ale podle americké stanice CNN schytali kritiku, protože život na sousední planetě se zdá zhola nemožný. 

Nyní vědci z britské Královské astronomické společnosti v Hullu pustili do práce znovu, tentokrát s jiným vybavením. Využili nový přijímač instalovaný na dalekohledu Jamese Clerka Maxwella na Havaji. 

„Měli jsme tři pozorovací kampaně a během jediného běhu jsme získali 140krát více dat než při původní detekci. A to, co jsme zatím získali, naznačuje, že máme opět detekci fosfinu,“ přiblížil astrofyzik z Imperial College v Londýně Dave Clements. 

Tým ale objevil ještě jiný důležitý plyn – čpavek. „Ten je pravděpodobně významnější než objev fosfinu. Jsme ještě daleko od toho, abychom to řekli, ale pokud na Venuši existuje život produkující fosfin, nemáme tušení, proč ho produkuje. Pokud však na Venuši existuje život produkující amoniak, máme představu, proč by mohl chtít dýchat amoniak,“ vylíčil Clements. 

Amoniak je plyn štiplavého zápachu, vyskytující se naprosto běžně v životním prostředí. Produkují ho převážně bakterie na konci procesu rozkladu rostlinného nebo živočišného odpadu. Amoniak neboli čpavek je dobře rozeznatelný pro svůj nepříjemný zápach, který připomíná zkažená vejce. 

Nález fosfinu není ve sluneční soustavě ničím výjimečným. „Fosfin byl objeven v atmosféře Saturnu, ale to není neočekávané, protože Saturn je plynný obr. V jeho atmosféře je strašně moc vodíku, takže všechny sloučeniny na bázi vodíku, jako je fosfin nebo amoniak, tam převládají,“ vysvětlil Clements.

Jenže u kamenných planet, jako je Venuše, Země nebo Mars, chemicky převládají v atmosféře jiné prvky, protože neměly dost hmoty na to, aby lehoučký vodík po svém vzniku udržely. Ten proto unikl. 

Proto je nález fosfinu a amoniaku v atmosféře Venuše velice překvapivý. „Podle všech běžných očekávání by tam být neměly. Fosfin i amoniak byly navrženy jako biomarkery, a to i na exoplanetách. Takže jejich nález v atmosféře Venuše je zajímavý i z tohoto důvodu. Když jsme v roce 2020 publikovali nálezy fosfinu, bylo to pochopitelně překvapení,“ popsal Clements. 

Pro vědce je velkou překážkou oxid siřičitý, který se ve Venušině atmosféře vyskytuje hojně a lze ho zaměnit právě s fosfinem. Především tento fakt stál za kritikou výzkumu z roku 2020. 

Za vším stojí načasování. „Ukázalo se, že všechna naše pozorování, při kterých byl zjištěn fosfin, byla pořízena v době, kdy atmosféra Venuše přechází z noci do dne. A všechna pozorování, při kterých nebyl fosfin nalezen, byla pořízena v době, kdy atmosféra přechází z dne do noci,“ doplnil vědec. 

Během dlouhého dne na Venuši ultrafialové světlo rozbíjet molekuly v horních vrstvách její atmosféry. „Veškerý fosfin je vypečený, a proto ho nevidíte,“ upřesnil Clements. 

Oxid siřičitý – snadno zaměnitelný s fosfinem – je běžnou složkou atmosféry planety. Vytváří kapičky, v nichž se nachází také voda. Jenže přítomnost vody neznamená blahodárné prostředí pro život, je to přesně naopak. „Je v nich voda, ale také tolik rozpuštěného oxidu siřičitého, že se z nich stává extrémně koncentrovaná kyselina sírová. Je tak koncentrovaná, že pokud víme, nebyla by kompatibilní s žádným nám známým životem na Zemi, včetně extrémofilních bakterií, které mají rády velmi kyselé prostředí,“ upozornil Clements. 

Pokud se uvnitř těchto kapiček nachází čpavek, mohl by extrémně koncentrovanou kyselinu ředit. „Vzrušující by za tím bylo, kdyby to byl nějaký druh mikrobiálního života, který by vytvářel amoniak, protože by to pro něj byl elegantní způsob, jak regulovat své vlastní prostředí. Díky tomu by jeho prostředí bylo mnohem méně kyselé a mnohem lépe by přežívalo, a to až do té míry, že by bylo jen tak kyselé jako některá z nejextrémnějších míst na Zemi – takže ne úplně šílené,“ popsal vědec. 

„Chápeme, proč by mohl být amoniak užitečný pro život. Nerozumíme tomu, jak amoniak vzniká, stejně jako nerozumíme tomu, jak vzniká fosfin, ale pokud tam amoniak je, měl by mít funkční účel, kterému rozumíme,“ uzavřel Clements.