Jen pár let trvající nezávislost vystřídala krutovláda. Statisíce lidí bylo zavražděno a desítky tisíc vyhnáno. Rostoucí vojenské výdaje nakonec způsobily hospodářský kolaps země, jehož dopad trval desetiletí. To vše následovalo svržení ugandské vlády Miltona Obota v roce 1971 zorganizované tyranským generálem Aminem Dada. Jeho excesy ukončil o osm let později vpád tanzanských vojsk společně s ugandskými vyhnanci. Generál Dada ovšem stačil uprchnout a zbytek svého života strávil nerušeně v několika arabských státech.
Amin Dada se narodil v roce 1925 na severozápadě Ugandy v městě Koboko. Po dokončení základního vzdělání se v roce 1946 připojil k pluku britské koloniální armády, kde byl jako schopný voják a velitel rychle povyšován. Jak uvádí internetové stránky history.com, o tři roky později bojoval v Somálsku proti rebelům Šifta a v letech 1952-1956 pomáhal Britům potlačovat keňské povstání Mau Mau.
9. října 1962 získala Uganda po více než 70 letech britské nadvlády nezávislost a prvním předsedou nezávislé vlády se stal Milton Obote. O dva roky později uzavřel Obote spojenectví s Aminem Dada, jenž se zasloužil o rozšíření a posílení ugandské armády. V roce 1966 byla tato dvojice obviněna z pašování konžského zlata a slonoviny. Obote v reakci pozastavil platnost ústavy a prohlásil se výkonným prezidentem, čímž ve svých rukou soustředil veškerou moc.
Po několika letech a po dvou neúspěšných pokusech o atentát začal Milton Obote pochybovat o Aminově loajalitě a nařídil jeho zatčení. Během následné služební cesty prezidenta Obote na konferenci vedoucích představitelů Commonwealthu do Singapuru ovšem Dada uskutečnil převrat. 25. ledna 1971 se ujal vlády a Obote byl donucen odejít do exilu.
Aminova hrůzovláda
Jakmile se Dada dostal k moci, začal hromadně vyvražďovat příslušníky křesťanských kmenů Acholi a Lago, které podporovaly svrhnutého prezidenta Obote. Další obyvatele Ugandy nechal terorizovat různými bezpečnostními složkami a systematicky se zbavoval oponentů svého režimu.
V roce 1972 nechal Dada z Ugandy vyhnat všechny Asiaty, jejichž majetek si chtěl přivlastnit. Tento nucený odchod 50-70 000 osob vedl ke zhroucení hospodářství, protože výrobě, zemědělství a obchodu najednou chyběla pracovní síla. Když Lidová fronta pro osvobození Palestiny o čtyři roky později unesla letadlo Air France, Dada jim poskytl zázemí na ugandském letišti Entebbe. O to větší bylo jeho ponížení potom, co izraelské komando rukojmí zachránilo. Rozzuřený Dada následně nařídil popravu několika letištních pracovníků, stovek Keňanů a několika dřívějších britských rukojmích.
Podle blogu 25mostevil.wordpress.com generál Dada mučil a zabíjel nejen vojáky své země, vládní úředníky, učitele, umělce, lékaře, novináře, politiky, policejní důstojníky, fotografy, právníky, obchodníky, ale i obyčejné občany a děti. Obrázky lidí umlácených kladivy si Dada schovával pro pobavení. 4000 osob nechal předhodit přemnoženým krokodýlům. Nejméně šťastné jedince nutil jíst z nich samých odřezané maso, dokud nezemřeli. Jednu ze svých žen zmrzačil tak, že jí nechal odstranit a následně znovu přišít končetiny opačnou stranou k tělu. Dada sám se hrdě hlásil ke kanibalismu a pil lidskou krev. Během jeho vlády došlo k zabití a mučení 300-500 000 Uganďanů.
Aminův pád a odchod do exilu
Po nějakém čase se od generála Amina Dada začaly odvracet loajální jednotky. Některé z nich našly útočiště v sousední Tanzanii. Dada proto obvinil tanzanského prezidenta Julia Nyerere z podněcování nepokojů proti své osobě. Roku 1978 se rozhodl připojit k Ugandě pás tanzanského území severně od řeky Kagera zvané Kagera Salient. Prezident Nyerere po dvou týdnech vyhlásil mobilizaci a z obsazeného území vyhnal za pomoci Aminových oponentů v exilu ugandské vojáky. Boje se rozšířily dále do ugandského vnitrozemí a po dobytí města Kampala byl Dada donucen Ugandu opustit. Nejprve našel útočiště v Libyi Muamara Kaddáfího, ale nakonec přesídlil do Saúdské Arábie. Amin Dada tam žil pohodlně a v blahobytu až do své smrti v roce 2003, kdy podlehl mnohačetnému selhání orgánů.
Související
Češi luští křížovky již 100 let. Začalo to v Lidových novinách
Lyže, běžky nebo brusle. Jaká je historie zimních sportů?
Aktuálně se děje
Aktualizováno včera
Donald Trump složil přísahu a stal se 47. prezidentem USA. Vyhlásí nouzový stav a přejmenuje Mexický záliv
včera
Smích Clintonové a Bidena během Trumpova projevu vystřídala zasmušilost. Musk promluvil o „rozcestí civilizace“
včera
"Od tohoto okamžiku je úpadek Ameriky u konce." EZ pro vás připravily přepis Trumpova inauguračního proslovu
včera
Co přinese první den Trumpa ve funkci? Přehled nařízení, která chce podepsat
včera
Trump může učinit Ameriku velkou, ale samotnou. Namísto sjednocení zvolil další polarizaci
včera
Panamu si bereme zpět, pošlu lidstvo na Mars. Co zaznělo během Trumpova inauguračního projevu?
včera
Donald Trump je zpátky u moci. A už začal měnit celý svět
včera
Biden v posledních minutách prezidenství rozdal další milosti. Bojí se rodinu
včera
Biden bojoval až do konce, teď předává Bílý dům Trumpovi. Ten získává obrovské pravomoci
včera
Trump couvá. Nová cla zatím neoznámí
včera
Princi Harrymu začne soud s bulvárem. Bude to začátek konce, píše BBC
včera
Putin poblahopřál Trumpovi k inauguraci. Budeme hájit zájmy Ruska, dodal
včera
Charakter počasí v Česku se po dnešku změní. ČHMÚ popsal, jak se to projeví
včera
Policie zasahovala na škole i v Praze. Panovaly obavy, že žák přijde se zbraní
včera
The Guardian: Trump je hrozbou. Evropa musí rázně reagovat
včera
Ukrajina otevřela proti Rusku další frontu. Trumpa
Aktualizováno včera
Drama na ZŠ u Českých Budějovic. Učitelce vyhrožoval žák se zbraní, zakročila policie
včera
Zahraniční partneři USA se připravují na první Trumpovy kroky. Čína i Kanada hodlají reagovat tvrdě
včera
Joe Biden v úřadu končí. Má za sebou poslední den v roli prezidenta
včera
PŘEHLED: Trump složí prezidentskou přísahu uvnitř. Historie inaugurací je potřísněna krví
Zvolený prezident Spojených států Donald Trump se ujme úřadu v pondělí 20. ledna. Inaugurace se kvůli mrazivému počasí přesune dovnitř Kapitolu, kde Trump přísahá do rukou předsedy Nejvyššího soudu USA.
Zdroj: Jakub Jurek