Jediná atomová velmoc, které se dobrovolně vzdala jaderných zbraní

K vývoji vlastní atomové bomby přistoupili Jihoafričané s představou upevnění dominance vůči svým sousedům. Přestože byla JAR v té době nejrozvinutější a nejsilnější zemí Afriky, obávala se invaze z okolních států. Tuto nejistotu ve špičkách jihoafrické politiky vyvolával především stále prosazovaný apartheid, proti kterému se okolní státy bouřily, a dokonce hrozily JAR invazí.

Velké obavy vzbuzovalo i to, že by na pomoc případné invazi na pomoc trpícím černochům přispěchaly i mocnosti v čele s USA. Vláda JAR chtěla mít tedy v ruce nejen mocnou zbraň, ale i odstrašující prostředek, který by podobným scénářům zabránil.

Překvapivě byli to právě Američané, kteří do země v roce 1961 dodali první reaktor a kdo vycvičil první jihoafrické jaderné techniky. Tato spolupráce pokračovala až do roku 1976, kdy Jihoafričané odmítli podepsat dohodu o nešíření atomových zbraní. Na jejich místo nastoupili Francouzi, kteří v JAR postavili jaderný reaktor v Koebergu.

Mnohé součástky z něj se „záhadně“ ztratily. Další nezbytné díly pro sestavení nukleární zbraně se podařilo získat jihoafrickým nákupčím v Pákistánu a na Tchaj-wanu. Často se spekuluje i o zapojení Izraele do programu. Uran potřebný k výrobě bomby dodaly domácí přírodní zdroje. Ostatně JAR uran exportovala v obrovském množství i do USA.

Protože se jihoafrický režim obával mezinárodních sankcí, kryl celý program pod různými krycími projekty.  Vzhledem k tomu, že JAR má značně rozvinutý těžařský průmysl, nejčastěji Jihoafričané světu tvrdili, že pracují na vývoji čistě civilní atomové nálože, která se uplatní v důlních činnostech. JAR argumentovala, že podobné zařízení vyvíjí i jiné mocnosti.

Sovětská špionážní družice však v roce 1977 přípravy na „civilní“ nukleární test zachytila. Sověti pak společně se Spojenými státy a Francií pod pohrůžkou nových sankcí proti rasistickému režimu, donutili JAR celý test zrušit.

O dalším sledu událostí se vedou velké spory. Dne 22, září americký špionážní satelit Vela zachytil nad Jižním Atlantikem dvojitý záblesk. Podle všeho se jednalo tajný o jaderný test. Kdo jej však provedl je dodnes záhadou. Za jeho strůjce jsou nejčastěji označováni Izrael a JAR.

Dodnes se ani jedna země k zodpovědnosti za tento výbuch nepřihlásila. Je však třeba podotknout, že podle některých se mohlo jednat i o výbuch meteoritu.

Jihoafrický jaderný program byl nepochybně úspěchem. První prototyp jihoafrické nukleární zbraně měl 3 tuny. Dalším vývojem se ji podařilo snížit až na 550 kilogramů, takže je mohli nést i tehdejší bombardéry zavedené u letectva English Electric Canberra nebo Blackburn Buccaneer.

Do budoucna se dokonce počítalo s vývojem mezikontinentální rakety, která by dovolila zasáhnout cíle v USA.  Jihoafrická atomové zbraně měli sílu 10-18 kilotun TNT. Pro srovnání hirošimský Little Boy měl 16 kilotun. JAR nakonec vyrobila šest plně funkčních atomových bomb.

Zlom v celém programu nastal po pádu apartheidu. JAR se vymanila z vnějších konfliktů, jako byla válka v Namibii nebo intervence v Angole a přestala být ohrožována sousedy. Vnitřní poměry v zemi také přestaly provokovat svět a země se nemusela obávat cizí invaze.

 V červenci 1990 prezident Nelson Mandela podepsal smlouvu o nešíření jaderných zbraní. Do září 1990 byly všechny jihoafrické jaderné zbraně rozebrány. JAR se tak stala jedinou zemí vlastnící jaderné zbraně, která se jich dobrovolně vzdala.