Šílený prezident se prohlásil za boha. Ze země udělal africké Dachau

Nguema se narodil v roce 1924. Jeho otec byl lidový léčitel a vážená osobnost kmene Fang. Když bylo Nguemovi devět let, byl jeho otec ubit španělským koloniálním úředníkem, se kterým chtěl vyjednat lepší mzdy. Týden po otcově smrti spáchala Nguemova matka sebevraždu a on se svými deseti sourozenci stal sirotkem. To v něm vzbudilo nejen doživotní nenávist ke Španělům, ale i duševní nemoc.

Nguema se pokoušel dostat do koloniální správy. Podařilo se mu to až na čtvrtý pokus a pouze proto, že španělská koloniální správa snížila přijímací požadavky na kandidáty. Získal nejnižší úřednickou pozici, ale byl snaživý a pomalu postupoval vzhůru. Mezi lidmi se mu podařilo vybudovat slušnou pověst a autoritu a před koncem koloniální správy zastával pozici poslance v koloniálním parlamentu, místopředsedy koloniální vlády a starosty města Mongomo.

V roce 1968 dosáhla Rovníková Guinea nezávislosti a konaly se první a dosud poslední demokratické prezidentské volby. V nich se Nguema střetl s premiérem Bonifaciem Ondó Eduem. Ve volbách sliboval rozvoj školství, zdravotnictví a hospodářství. Sliboval demokracii a využití bohatého nerostného bohatství ve prospěch rozvoje země. Nguema vyhrál a Edu raději prchl do Ghany. Po slibech nového prezidenta se však vrátil. Brzy poté „spáchal sebevraždu“.  Až později se ukázalo, že jej Nguema nechal popravit. Noční můra začala.     

V první řadě se Nguema zaměřil na nenáviděné Španěly. Těch bylo v zemi pouhých 7000, avšak byli to většinou techničtí odborníci, úředníci a řemeslníci a tvořili základ hospodářství. Jako záminka mu stačila pomluva, že ministr zahraničí Ndongo Miyone chystá s podporou Madridu proti němu puč. Nic netušícího Miyoneho si předvolal do prezidentského paláce, nechal jej zbít a popravit.

Odvolal deset z dvanácti ministrů a nahradil je svými příbuznými. Jeden z jeho bratranců obsadil hned čtyři ministerské funkce. Byl ministrem financí, obchodu, informací a vnitra. Odvolané ministry pro jistotu nechal popravit. Prezidentským dekretem ze země vypověděl všechny Španěly. Hospodářství nebohé země se zhroutilo.

Nguema obrátil i v zahraniční politice a prohlásil se marxistou a komunistou. Bylo to však jedno, protože obchodoval s každým, kdo ho náležitě zkorumpoval. Francouzi mu dodávali zemědělské stroje za což zaplatil koncesí na neomezenou těžbu dřeva. Americké ropné společnosti těžily ropu a peníze samozřejmě plynuly na Nguemova švýcarská konta. Sověti získali pravá na neomezený rybolov ve guinejských vodách.

Guinea však mezitím strádala. Nguema vyhostil ze země 20 000 pracovníků z Nigerie, takže se naprosto zhroutila produkce kakaa, kterého se před jeho nástupem produkovalo na 40 000 tun. V roce 1971 již to bylo jen 3000 tun. Byla povolena jen jedna politická strana PUNT s prezidentem v čele a s paramilitární mládežnickou organizací Mládež na pochodu. Jak vyřešit nedostatek dělníků? Pro Nguemu snadná věc. Největším nepřítelem prezidentova kmene Fang byl národ Budiů. Prezident nasadil své mládežníky a Budie jednoduše zotročil a nasadil na kakaových plantážích. Tento postup s úspěchem zopakoval i na plantážích s banánovníky, kávou a palmami. Úmrtnost je nevídaná. S nebývalou skromností na svoji počest přejmenuje ostrov Ferdinanda Póo, bývalé srdce území Budiů, na ostrov Francisca Macíase Nguemi.

Prezidentova paranoia a šílenství se zhoršovalo. V jeho okolí se to hemžilo především jeho příbuznými, ale nevěřil jim natolik, aby jim svěřil svoji ochranu. Najímal si žoldáky z celého světa. Nechal si za tři miliony dolarů postavit prezidentský palác. Shledal však, že je příliš blízko moře a mohl by se ocitnout pod palbou „nepřátelských bitevních lodí“ a palác nechal přesunout do vnitrozemí. Pokud si prezident pořídil novou milenku, nechal povraždit všechny její milence. Překvapivě se Nguema vražd a mučení sám neúčastnil. Z krve a smrti měl panickou hrůzu, a když se prý dozvěděl o důsledcích svých rozkazů, měl zkažený zbytek dne.   

Nebylo divu, že ze země brzy začal masový úprk. Prezident zavedl proto „moudrá“ opatření. Zakázal rybolov a nechal zničit lodě, aby na nich nemohli lidé uprchnout. Nechal zaminovat přístupové silnice ze země a obyvatelům zakázal nosit boty. Pokud nemají boty nemohou přeci utéct. V roce 1973 nechal uspořádat referendum a nechal se vyhlásit doživotním prezidentem. Pokud jeho dosavadní vláda byla šílená, pro další vývoj v nebohé zemi se už jen těžce hledají slova.

Nguema se stal závislý na šamanských medikamentech a LSD a propadl definitivně paranoii a šílenství. Začal budovat vlastní šamanský kult založený na průniku do světa mrtvých za pomoci opiátů a krvavých obětí. Tvrdil, že se umí proměnit v tygra. Prezident se rozhodl zem afrikanizovat. Prohlásil se za „Jediný zázrak Rovníkové Guineje“ a „Velmistra vědy, kultury a vzdělanosti“ a vyžadoval, aby tak byl oslovován.

Prvním cíle afrikanizace byl vzdělávací systém. Prezident vykázal ze země katolické misie, a tím se vzdělávání v zemi fakticky zhroutilo. Zakázal knihovny a hromadná sdělovací média. Jeho komanda pročesávala zemi a vraždila všechny lidi s brýlemi. Každý, kdo měl brýle totiž hodně četl, a byl chytřejší než prezident, a proto plánoval jeho svržení. Nguema zakázal i západní lékařství. Místo toho se lidé měli obracet na šamany. Brzy v zemi propukla epidemie cholery.    

V roce 1975 prezident usoudil že křesťanství není dost Africké a zemi prohlásil za ateistickou. Kněze nechal postřílet a z kostelů udělal skladiště nebo mučírny. Z katedrály v hlavním městě Malabu pak svůj palác. Místo oslav Vánoc nechal nahnat na místní fotbalové hřiště obyvatele a před jejich zraky nechal za tónů písně Mary Hopkinsové "Those Were the Days" postřílet 150 členů opozice. V rámci afrikanizace si obyvatelé po novém roce 1976 museli do šesti měsíců vybrat nová africká jména. Prezident šel příkladem. Stal se z něj Masie Nguema Biyogo Ñegue Ndong. Vrcholem bylo, když v roce 1978, změnil Nguema motto země na „Není jiného boha než Masie Nguema“.

Hrabivost prezidenta neznala mezí. V roce 1975 nechal zavraždit guvernéra národní banky a veškerou cizí měnu si nechal posílat do své nové pevnosti v mnógomské oblasti, kde se narodil. Zde prováděl své podivné rituály a přechovával pytle peněz a tisíce lebek. Aby jich měl ještě více, nechal unášet cizince, za jejichž propuštění si nechal vyplácet tučné odškodné. Pokud nezaplatili měl novou lebku do sbírky.

Teprve v roce 1979 udělal Nguema chybu, která jej stála život. Nechal totiž povraždit několik svojich příbuzných. Zbytek rodiny byl z toho zděšen. Došlo jim, že by je mohli následovat. Úkol zbavit se Nguemy padl na jeho synovce plukovníka Teodora Obianga Nguema Mbasoga. Po dvoutýdenních krvavých bojích se vzbouřencům podařilo Nguemu zajmout. Zavřeli jej do železné klece, kterou pověsili ke stropu v biografu v Malabu. Vojenský tribunál jej odsoudil se šesti jeho pomocníky ke 101 trestům smrti. Rozsudek měl být vykonán ve věznici Black Pearl. Objevila se ovšem potíž. Místní vojáci se obávali šamanské moci Nguemi. Pokud by jej popravili, vrátil by se jako sup nebo tygr a trýznil by jejich rodinu po mnoho generací. Obienga proto najal popravčí četu v Maroku. Muslimští vojáci obavu z prokletí neměli a 29. září 1979 Nguema stanul před popravčí četou.

Výsledky Nguemovy vlády byly děsivé. Před jeho nástupem měla Rovníková Guinea 256 000 obyvatel. Nguemovu vládu jich 50-80 000 nepřežilo a přes 100 000 jich před ní uteklo. Nguemovi se „podařilo“ vyhladit veškerou inteligenci a střední třídu země a zemi vrátit téměř do středověku. Vzhledem k tomu, že mocnosti měly s Nguemou výhodné obchodní vztahy genocidu naprosto přehlížely. „Africké Dachau“, jak se zemi přezdívalo, bylo hlavně zdrojem zisku. Po smrti Nguemy se stal prezidentem jeho synovec Obienga. Ten vládne dodnes. Jeho režim je mimořádně zkorumpovaný. Přestože země má jedny z největších zásob nerostů a ropy na světě, obyvatelé žijí v bídě.