Libye jako ráj pro labužníky? Pouštní lanýže zachraňují rodiny před bídou

Už za starých Římanů byly bílé pouštní lanýže nacházené v Libyi oceňovanou pochoutkou. Místní jim říkají tirfas, což je název odvozený od jejich latinského jména Terfezia Leonis. Využívají se i v tradiční medicíně.

Milád Muhammad prohledává pouštní oblast Al-Hamády al-Hamrá, která se nachází asi 500 kilometrů jihozápadně od Tripolisu, se svým autem i pěšky. Někdy se zastaví, aby určitý úsek probral důkladně. Rozmístí značky a pak mu stačí rukou nebo holí trochu prohrabat písek a houbu vyndat. O tom, jak dokáže to pravé místo odhalit pouhým okem, moc nemluví. Zato nepřestává chválit příznivý vliv lanýžové šťávy na určité oční choroby.

"Popravdě řečeno to není má práce, ale spíš vášeň, terapie a očista od ruchu města. Toto místo je zároveň krásné a drsné, člověk se zde cítí velmi sám," říká, když si zapaluje cigaretu před stanem, který ho v noci ochrání před ledovou zimou.

Muhammadovi už bylo šedesát, ale je neúnavný a pěšky prochází desítky kilometrů. Pravidelně se zastavuje, aby se napil silného a velmi sladkého čaje, který si připravuje na dřevěném uhlí. Nic se prý nevyrovná pocitu, kdy holou rukou prohrábne zem a vyndá lahodný lanýž. Prodá ho, až se vrátí do města Zintán, které leží asi 300 kilometrů na sever.

Cena libyjských lanýžů se v posledních letech ztrojnásobila. Jednak kvůli nepříznivému klimatu, jednak kvůli bezpečnostní situaci, špatné od svržení bývalého vůdce Muammara Kaddáfího v roce 2011.

Letos byla ale sklizeň dostatečná na to, aby velkoobchodní ceny spadly ze 130 dínárů (750 korun) ze začátku sezóny na 80 dínárů za kilo.

Na silnici u Zintánu vedoucí do Al-Hamády al-Hamrá stojí malý stan a v něm je výkupna pouštních lanýžů. Po náročných několikadenních túrách sem přicházejí sběrači jako Milád Muhammad.

Šestačtyřicetiletý Chálid Abdal Vahíd má za sebou čtyři noci v poušti a přináší pytel s osmi kilogramy lanýžů. Nad nabízenou výkupní cenou alžírského vyjednávače se netají zklamáním. Alžířan každý rok v lanýžové sezóně, která trvá od listopadu do března, přejde hranici sem do Libye.

"Trpěli jsme strašnou zimou a tenhle obchodník to od nás kupuje za směšné ceny, aby to pak prodal mnohem dráž. Vyjednávač má větší zisk než my, i když si tady sedí v teple ve stanu," stěžuje si Chálid.

Jeho litanie pokračuje žehráním na to, že nejvíc mají z práce sběračů obchodníci a pak bohatí konzumenti, zatímco rodiny hledačů zkonzumují pouze pár gramů pochoutky, aby se mohlo co nejvíce prodat.

Vyjednávač Chalífa Sahráví se nařčení z obohacování se na úkor sběračů brání. "Odkupujeme lanýže a pak je prodáváme dalším obchodníkům," říká. Jeho kolega Abdalláh Mílúd to potvrzuje: "Prodáváme prostředníkům, kteří to pak prodávají do ciziny. Do této části obchodu my zapojeni nejsme." Libyjské lanýže jsou prý velmi kvalitní a vyhledávané v oblasti Perského zálivu.

O objemu vývozu pouštních lanýžů neexistují žádné statistické údaje. Je ale jisté, jak tvrdí Abdalláh, že "bílé lanýže zachránily mnoho rodin před bídou".