Oslavy v Egyptě se změnily v masakr, desítky mrtvých. VIDEO

V Egyptě v sobotu demonstrovali stoupenci i odpůrci loni svrženého prezidenta Muhammada Mursího a jeho islamistického Muslimského bratrstva. Především tábor Mursího přívrženců slavil třetí výročí Mubarakova svržení.

Původní bilance ze sobotního večera zněla, že o život přišlo 29 lidí. Většina z obětí zemřela v hlavním městě Káhiře a na jeho předměstích.

Tisícovky Egypťanů včera místo oslav přišly na káhirské náměstí Tahrír vyjádřit podporu náčelníkovi generálního štábu a ministrovi obrany Abdalu Fatahu Sisimu, jenž loni pomohl svrhnout Mursího. Mnoho Egypťanů totiž podle Reuters touží po tom, aby v čele země po období politické nestability stanul rozhodný muž z armády, a Sisi je kandidátem na příštího prezidenta.

Na Tahrír, který se stal symbolem protivládních protestů během povstání z roku 2011, dnes zamířili i demonstranti stavějící se proti nynější prozatímní vládě podporované armádou. Pořádkové síly použily slzný plyn a střelbu do vzduchu, aby jim v přístupu na Tahrír zabránily.

S výročím a souběžně probíhajícím dnem policie zřejmě souvisely i páteční káhirské atentáty, k nimž se dnes podle americké monitorovací služby SITE přihlásila egyptská radikální islamistická skupina Ansar Bajt Makdis (Stoupenci Jeruzaléma), která je inspirována Al-Káidou. 

Kromě třetího výročí revoluce proti Mubarakovi na dnešek připadá také Den egyptské policie, který je připomínkou událostí z roku 1952. Policisté se tehdy ve městě Ismáílíja odmítli vzdát a předat sídlo guvernéra britským vojákům. V následném boji 50 policistů přišlo o život a na 80 jich bylo zraněno.

Jako Den policie vyhlásil 25. leden v roce 2009 právě Mubarak. Po jeho svržení Egyptu vládlo islamistické Muslimské bratrstvo a za ně zvolený prezident Mursí. Armáda jej svrhla loni v létě a bratrstvo zbavila moci.

Skupina Ansar Bajt Makdis od sesazení Mursího útočí na bezpečnostní složky. Policie a armáda přitom za posledních sedm měsíců podle AFP zabily více než tisícovku demonstrantů podporujících Mursího.

První protesty tzv. arabského jara začaly v prosinci 2010 v Tunisku a iniciovala je sebevražda šestadvacetiletého prodavače Muhammada Buazízího, který se 17. prosince upálil před úřadem vlády na protest proti špatným životním podmínkám a nezaměstnanosti. Jeho smrt způsobila rozsáhlé celonárodní protesty, na konci kterých 14. ledna 2011 skončila třiadvacetiletá autoritářská vláda prezidenta Zína Abidína bin Alího, který abdikoval a opustil zemi.

Rozsáhlé demonstrace a protesty se v následujících týdnech rozhořely ve většině arabských zemí, hlavně v Egyptě, Alžírsku, Jemenu, Jordánsku, Bahrajnu, Sýrii a v Libyi.

Průběh a výsledky nepokojů byly v jednotlivých zemích různé, v mnoha zemích se snažily vládnoucí režimy tyto protesty potlačit silou, což většinou vedlo ke zostření napětí a v Libyi a Sýrii pak dokonce k občanské válce. V Egyptě skončila po téměř 30 letech vláda prezidenta Husního Mubáraka, v Sýrii a Jemenu probíhají rozsáhlá vojenská povstání. V mnohých zemích probíhají protesty a nepokoje dodnes a jejich výsledek je nejasný.

Mnozí analytici, kteří sledují egyptskou politiku, opakovaně tvrdili, že velmi dobře politicky organizované Muslimské bratrstvo, kterému se podařilo zmocnit se egyptské revoluce, bude v zemi vzhledem ke slabosti opozice a liberálních sil dominovat celé roky. Na podporu svých argumentů uváděli také odhodlání a politické schopnosti bratrstva. Když se navíc prezident Mursí v srpnu 2012 zbavil nejvyššího velení armády a převálcoval nejvyšší vojenský soud, který od Mubárakovy rezignace de facto vládl, mnozí byli přesvědčeni, že dosavadní militaristické uspořádání, kdy Egyptu vládla junta důstojníků, je minulostí. Věřilo se, že junta ztratila odhodlání bojovat proti Muslimskému bratrstvu, pokud budou její zájmy – hlavně ekonomické - chráněny.

Události ukázaly, že tato analýza je chybná. Muslimské bratrstvo přišlo o moc proto, že neodhadlo správně opozici, protože příliš dychtivě usilovalo ovládnout všechny klíčové posty ve státě a protože nepředvídalo možnost vytvoření koalice mezi liberály a armádou. Porážka bratrstva je nepochybně povzbuzením pro všechny, kdo v arabském světě bojují proti různým džihádistům, protože ukazuje, že politický islám může být poražen umírněnými a liberálními silami, uvedl wilberforce.cz.