NÁZOR: Ebola vs. covid. Experti vysvětlují, proč se svět nepoučil z roku 2015

Prioritou je rozvojový svět

"Ztraceno bylo příliš mnoho životů. Rodiny, společenství a národy jsou zdevastovány...Naše maratónské úsilí bylo úspěšné, ale poslední kilometr může být ten nejtěžší," citují autoři komentáře slova někdejšího generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna z dubna 2015 na adresu tehdy probíhající epidemie eboly v západní Africe.

Když americký prezident Joe Biden spolu se svým týmem v tomto týdnu požádal na koronavirovém summitu zástupce průmyslu, aby přijali nové závazky, které by pomohly ukončit stávající pandemii covidu-19, zjevně podle odborníků zapomněl právě na zrádnost "posledního kilometru", před nímž Pan varoval šest let zpátky.   

Kontext je odlišný, připouštějí Heymann, Jha a Kelley. Vysvětlují, že v roce 2015 šlo o otázku, jak rychle posílit zdravotnický systém během šíření krvácivé horečky v několika zemích, které bylo sice smrtící, ale relativně krátkodobé, zatímco dnes svět čelí respiračnímu onemocnění, které se šíří téměř dva roky, a přesto nadále zabíjí na 65 tisíc lidí týdně.

Spolu s tím dochází k zásadnímu narušení chodu zdravotnických systémů, varují experti. Odkazují na zprávy UNICEF a WHO, že během pandemie například došlo k omezení běžného očkování, který nyní chybí 23 milionům dětí, což je nejvyšší číslo za celé desetiletí.  

Je jistě nezbytné rychle zajistit miliardy dávek vakcín, léčiva a kyslík zachraňující životy, stejně jako nastavit globální mechanismy, které poskytnou lepší přípravu na budoucí pandemie, připouštějí autoři komentáře. Postrádají však plán, jak proočkovat, ochránit a lépe připravit miliardy lidí, kteří nemají dostatečný přístup ke zdravotní péči.

"Co se týká globální proočkovanosti, stávající prioritou kampaně je dostat 2,4 miliardy dávek do konce roku 2021 do rozvojové světa a naočkovat 40 % světové (populace)," pokračují Heymann, Jha a Kelley. Poukazují, že naději se denně snaží posílit partneři kampaně skrze snímky letounů s vakcínami přistávajících v různých částech planety, ale ve skutečnosti 70 % těchto vakcín bylo uvolněno jen pěti státy.

COVAX, organizace, která koordinuje světovou kampaň očkování proti covidu-19, v září musela omezit své nastavené cíle o 30 %, upozorňují odborníci. Zmiňují i prohlášení WHO, že více než třetina afrických zemí má velké problémy s distribucí vakcín na lokální úrovni, protože tamní infrastruktura - pomyslný "poslední kilometr" - není funkční, stejně jako v případě epidemie eboly v roce 2015.

Kvůli absenci stříkaček mohou zemřít další miliony   

Za ještě víc zarážející označují autoři komentáře skutečnost, že nemáme ani dost injekčních stříkaček, abychom proočkovali svět a podle aktuálních odhadů chybí pro pokrytí celé kampaně až 5 miliard kusů. Připomínají, že přitom již v roce 1999 WHO, UNICEF a OSN vyzývaly své partnery, aby nefinancovaly pouze vakcíny, ale také infrastrukturu k jejich bezpečné aplikaci.

I tak většina darovaných vakcín momentálně proudí do chudých zemí bez injekčních stříkaček a experti odhadují, že pokud se jejich nedostatek nepodaří vyřešit, mohou kvůli infekcím vyvolaným opakovaným používáním aplikátorů zemřít další 2-3 miliony lidí, konstatují Heymann, Jha a Kelley. Nutné je proto podle nich upřít pozornost světa na hlavní cíl v podobě záchrany životů.

Dosavadní řešení se soustředí na přísun komodit, nikoliv osob, které mohou poskytovat péči a očkovat v prvních liniích, vysvětlují autoři komentáře.  Deklarují, že pokud má mít snaha zvýšit přístup ke kyslíku a ochranným pomůckám nějaký efekt, musí být doprovázena výcvikem a školením pracovníků v první linii, což zahrnuje i větší zapojení místních zdravotníků do očkování, aby se lékařský personál mohl soustředit na péči o nakažené.

"Snahy o nápravu narušených (zdravotnických) systémů teprve začínají," píšou odborníci. Vysvětlují, že diskuze o tomto byla zahájena již loni na jaře na Světovém zdravotnickém shromáždění a bude pokračovat i po letošním koronavirovém summitu, přičemž nejvíce skloňovaným bodem je posílení výrobních kapacit.

To ale znamená, že se v pomyslném maratónu opět zaměřujeme na první úsek a ignorujeme příval otázek, jak mají jednotlivé země úspěšně zvládnout závěrečnou fázi očkovacího řetězce, tedy doručení a bezpečnou aplikaci vakcín místnímu obyvatelstvu, včetně tomu nejhůře dosažitelnému, kritizují Heymann, Jha a Kelley.

V březnu 2015 jsme přijaly závazky, o kterých jsme si mysleli, že pomohou vytvořit svět, v němž se epidemie eboly nemůže opakovat, připomínají autoři komentáře. Připouštějí, že mezinárodní společenství tehdy selhalo, částečně i kvůli tomu, že zapomnělo na důležitost "posledního kilometru", což bychom v případě aktuální pandemie neměli znovu dopustit.