Zemřel uznávaný politolog Brzezinski. Radil Carterovi, za ženu měl Češku

Brzezinski byl poradcem prezidenta Kennedyho, v letech 1977 až 1981 působil jako poradce prezidenta Cartera pro otázky národní bezpečnosti. Později pracoval jako hlavní poradce Střediska pro strategická a mezinárodní studia na Georgetownské univerzitě.

"Pro přátele byl Zbig, pro vnoučata Šéf, své manželce byl životní láskou. Byl mi nejvíce inspirující, milujícím a oddaným otcem, jakého jsem mohla mít," uvedla dcera Mika, působící jako novinářka v televizi NBC.

Carter vzdal Brzezinskému hold jako "vynikajícímu služebníku veřejnosti" a ocenil svého někdejšího klíčového poradce jako "brilantního, oddaného a věrného" člověka.

Jako důležitý člen Carterovy administrativy se Zbigniew Brzezinski zasloužil mimo jiné o velký pokrok v blízkovýchodní politice, kterou byla mírová smlouva mezi Izraelem a Egyptem uzavřená v roce 1978 v americkém Camp Davidu. Důležitou roli hrál také při normalizaci vztahů mezi Spojenými státy a Čínou, k méně podařeným rozhodnutím, za kterými stál, byl neúspěšný pokus o záchranu rukojmích z amerického velvyslanectví v Teheránu po íránské revoluci v roce 1980.

Koncem 70. let Brzezinski marně upozorňoval na zhoršující se situaci v Afghánistánu, prezident Carter mu dopřál sluchu až poté, co Sověti v prosinci 1979 provedli svou invazi. Jako poradce pro otázky národní bezpečnosti, ale i později po odchodu z této funkce, podporoval vyzbrojování afghánských mudžáhidů. Sověty je nutné porazit bez ohledu na cenu, jakou to bude znamenat, tvrdil Brzezinski, který se po 11. září kvůli vzestupu radikálních islamistů stal terčem kritiky, již ale odmítal.

"No a co, že tu máme Talibán? Hlavně, že byli poraženi Sověti," reagoval na kritiku Zbigniew Brzezinski, kterého jeho polský původ i rodinné vztahy - za manželku měl praneteř (dceru synovce) československého prezidenta Edvarda Beneše - předurčily i k tomu, aby se zajímal o dění za železnou oponou. Zasazoval se o dodržování lidských práv v sovětských satelitech, vyplývající z dohod podepsaných v Helsinkách v srpnu 1975, ať už rodném Polsku, východním Německu nebo Československu.

Po pádu sovětské říše upozorňoval Brzezinski na to, že se světový pořádek s koncem studené války sice změnil, i nadále ale existují dvě světové mocnosti, USA a Čína. "Konkurence mezi Čínou a Amerikou obsahuje dva významné aspekty, které ji odlišují od studené války: ani jedna strana nevykazuje přehnaně ideologickou orientaci a obě strany si uvědomují, že si ve skutečnosti potřebují vzájemně vyhovět," popsal před třemi lety Brzezinski svůj pohled na vztah obou zemí.

"Americká světová dominance končí, USA už nejsou globální imperiální silou. Ale není jí ani nikdo jiný," upozornil ale loni v časopise American Interest na rychle se měnící svět Brzezinski, který nepodceňoval ani roli Ruska, které po úpadku spojeném s rozpadem Sovětského svazu a následnými ekonomickými potížemi opět hledá své místo. Už před dvěma dekádami například Zbigniew Brzezinski upozorňoval na to, jakou roli pro Moskvu hraje její vztah k Ukrajině.

V knize Velká šachovnice napsal, že Rusko bez Ukrajiny a přístupu k Černému moři přestane být euroasijskou mocností. "Pokud se Ukrajinci chtějí stát součástí Evropy, mají na to právo. Jestliže do ní vstoupí, zvýší se pravděpodobnost, že do ní jednoho dne vstoupí i Rusko," řekl Brzezinski o dekádu později a dodal, že pokud se Moskvě podaří ukrajinskému vstupu do Evropy zabránit, bude z něj zase impérium vládnoucí pomocí útlaku. "Demokracie z něj být nemůže," prorokoval Brzezinski.

Jako politolog byl činný i v pokročilém věku. Postavil se proti americké invazi do Iráku v roce 2003, v loňských prezidentských volbách nepodporoval Donalda Trumpa a kritizoval jeho "vágní" zahraniční politiku.