Červené tlačítko na rozpoutání války? Ve skutečnosti jej nemají USA ani KLDR. Neexistuje

William Safire, bývalý novinář NY Times a autor prezidentských projevů se snažil vypátrat původ fráze "prst na tlačítku". Musel se vrátit až do Druhé světové války, kdy se taková tlačítka používala v bombardérech.

Pilot v takovém případě mohl zvonkem upozornit ostatní členy posádky, že by se měli katapultovat, jelikož létající stroj byl velmi poškozen. Tlačítka však byla často používána zbrklými piloty poněkud předčasně. Jindy dokonce zbytečně.

Samotný výraz dnes znamená označení pro "připravení k zahájení jaderné války", avšak v politických slovnících bývá rovněž slovní spojení označováno jako "odstrašovací fráze určená protikandidátům během prezidentských voleb".

V podobné situaci použil sousloví Lyndon Johnson, když mluvil s kandidátským protějškem Barry Goldwaterem. Richard Nixon použil frázi při válce ve Vietnamu. Naposledy se podobným výrokem zapsala do historie Hillary Clintonová, která při volbě amerického prezidenta v roce 2016 řekla, že "Trump by neměl držet prst na tlačítku".

Jak by dal povel k útoku Donald Trump?

Každá země s jaderným arzenálem má vlastní sofistikovaný způsob, jak zahájit jaderný útok. Vždy by se ale mělo jednat o proces, kdy povel projde několika autorizacemi.

I přes Trumpova slova o "mnohem větším a mocnějším tlačítku", než vlastní Kim Čong-un, žádný knoflík, kterým by se dala zahájit jaderná válka, neexistuje. Místo toho je tu však fotbalový míč. Tedy, ve skutečnosti se jedná o kufr.

Kufřík o hmotnosti téměř 25 kilogramů, který je známý jako "jaderný fotbalový míč" doprovází prezidenta všude po světě. Pod dozorem ho má neustále minimálně jeden z pěti vojenských poradců, kteří zastupují každou větev ozbrojených sil USA.

Uvnitř je instruktážní průvodce k uskutečnění úderu včetně seznamu míst, které mohou být zaměřeny devíti sty jadernými zbraněmi, které tvoří americký nukleární arzenál. Kufřík rovněž obsahuje rádiový vysílač a ověřovače kódů.

Aby mohl být útok proveden, musí prezident nejdříve prokázat svoji totožnost tím, že vloží kód, který by měl mít neustále u sebe. Kód, jenž je popisován jako karta, má přezdívku "sušenka".

Americký generál Henry Shelton napsal v roce 2010 ve své autobiografii, že prezident Bill Clinton "ztratil na několik měsíců sušenku, aniž by o tom někoho informoval".

Sám prezident je zodpovědný za zahájení případného útoku. Nemůže mu v tom bránit Kongres, ani armáda. Často může jít o rozhodnutí v jedné vteřině. I proto někteří politici požadovali, aby byla autorizace úderu schvalována i někým jiným.

"Čím déle sedím v Senátu, tím více se bojím, že někdo udělá obrovskou chybu," řekla v roce 2016 demokratická senátorka Dianne Feinsteinová. "Jeden muž, jediný prezident nese zodpovědnost. Pokud udělá chybu, kdo ví. Může nastat konec světa."

Jak by dal povel k útoku Kim Čong-un?

Velká část severokorejského jaderného programu je zahalena tajemstvím. Ve však velmi pravděpodobně, že je to právě Kim, nesporný vládce izolované země, kdo by rozhodl o případném útoku, a to sám.

V nedávných měsících Kim prohlašoval, že "zažehne plameny obklopující americké vojenské středisko v Guamu". Zároveň varoval, že nové severokorejské mezikontinentální balistické střely jsou schopny doletět až na pevninu Spojených států.

"Není to pouhá hrozba, ale skutečnost, mám jaderné tlačítko na stole ve své kanceláři," řekl Kim v novoročním projevu. "Veškerá pevnina Spojených států je v dosahu naší jaderné síly."

To, že má Kim na stole tlačítko, vyvolává pochyby. Mimo to je pravděpodobné, že k mezikontinentálnímu útoku KLDR by nemohlo dojít během několika minut, natož sekund.

Rakety, které jsou považovány v Severní Koreji za nejspolehlivější, jsou poháněny kapalnými raketovými palivy. Pokud je to tak, potom to znamená, že střely nemohou být lusknutím prstů připraveny k odpalu. Nejprve musejí být naplněny palivem, což je proces, který trvá několik hodin.

Novější rakety s kratším dosahem jsou naplněny pevným palivem. To usnadňuje jejich spuštění, které může být tak rychlé, že si toho nepřátelská strana nestihne všimnout. Je však potřeba dodat, že tyto rakety nejsou hrozbou pro celý svět.