Světový otřes v roce 1968? Od vraždy Martina Luthera Kinga uplynulo 50 let

V 60. letech 20. století docházelo k velkým politickým bouřím. Do popředí se dostávala generace, která nebyla tak výrazně poznamenaná traumatem 2. světové války jako generace jejich rodičů. Ve Francii se bouřili vysokoškolští studenti, kteří nemohli dosáhnout na adekvátní uplatnění, v Německu se ozývali mladí levičáci a v Československu se budoval experiment reformního komunismu. Do bouřlivých let zapadalo i dění v USA, kde se demonstrovalo proti válce ve Vietnamu a taky proti rasové segregaci.

Rovnoprávnost Afroameričanů od války Severu proti Jihu? Kdepak

Otrokářská historie Spojených státu zapříčinila široké rozšíření rasismu, který nebyl jen rétorický, ale především byl provozován na každodenní bázi. Asi nikoho nepřekvapí, že k největším problémům a nejtvrdší diskriminaci černochů docházelo v amerických jižanských státech, přesně těch, které prohrály občanskou válku. Nejen že veškeré veřejné instituce byly rozděleny na části pro bílé a barevné, v několika státech byla v platnosti série národních diskriminačních opatření, které měly zabránit k registraci a následnému odevzdání hlasu Afroameričany. K registraci byly vyžadovány testy gramotnosti, poplatky a došlo i na pohrůžky násilím. Nic z toho nemělo podle americké ústavy z roku 1870 narušovat rovnost hlasů.

Na scéně Martin Luther King

Nejznámější postavou, která se zasadila o změnu situace a veřejné odmítnutí všudypřítomného rasismu byl pastor a filosof dr. Martin Luther King. Největším vítězstvím bylo podepsání federálního zákona o rovnosti hlasů z roku 1965. Zakazoval jakékoliv diskriminační postupy stran rovnoprávného přístupu k volbám, jehož podpisu sám Luther King mohl přihlížet. Ještě o rok dříve prezident Lyndon Johnson podepsal zákon zakazující diskriminaci ve veřejných zařízeních. S trochou nadsázky se dá říci, že tam kde celá vzpoura proti rasismu začala, tam i skončila. Veřejnost totiž vyprovokovala dáma hrdinským činem v autobuse mířícím do Montgomery ve státě Alabama. Rose Parkerová odmítla pustit sednout bílého cestujícího. Dnes se může zdát, že na takovém činu není nic hrdinského, jenže se jednalo o trestný čin, za který černoška putovala do vězení.

V roce 1964 obdržel Martin Luther King také Nobelovu cenu míru a stal se v 35. letech jejím nejmladším držitelem. Ve své angažovanosti však neměl na růžích ustláno. Během bojkotu autobusové dopravy v Montgomery, který následoval po zatčení Rose Parkerové, a v němž se Luther King výrazně angažoval a byl na popud příznivců segregace zatčen. Dokonce byl na jeho dům proveden pumový atentát. Problematicky ho vnímaly i politické elity. Politickému nátlaku způsobeného jeho angažovanosti prezident Lyndon Johnson čelil s velkou nechutí a šéf FBI Edgar Hoover ho považoval za podněcovatele komunistického převratu. Na druhou stranu je možné tyto názory přičíst na vrub všeobecné antikomunistické hysterii panující v USA v počátcích studené války.

Život na ostří nože, doslova

V ohrožení života jeho rasistickými odpůrci se Luther King vyskytoval pravidelně. V roce 1958 byl pobodán na autogramiádě své knihy. Na následky obdobného útoku pak i zemřel. Stalo se to právě v roce 1968, kdy vrcholilo Pražské jaro. Tudíž je možné se o tomto činu dočíst i v dochovaném československém tisku, který krátce nepodléhal komunistické cenzuře. Život velkého humanisty skončil s kuriózních důvodů. Byl v médiích kritizován, že si žije na vysoké noze a ubytovává se na cestách po luxusních hotelech. Kritice Martin Luther King čelil a ubytoval se v levném motelu, ovšem média informovala i o čísle pokoje, kde bydlel. Tam ho našel atentátník a 4. dubna 1968 byl přesně před 50. lety zavražděn.