Traian Urban: Brazílie mění směr

Jak je to možné? ptají se mnohá média. Špinavá kampaň, fake news, špatní rivalové...? Vše dohromady a mnohem více. Okolnosti, které dovedli Bolsonara do Palacia do Planalto jsou úzce spjaty s celkovou nespokojeností veřejnosti a zklamáním z fungování tradičních politických stran. Podobný příběh, ačkoliv jej už po několikáté poslední roky zažíváme, je stále pro mnohé překvapující. Kontroverzní kandidát nespojovaný se žádnou významnou politickou stranou se odhodlá zachránit situaci a vstoupí do kampaně. Začíná špinit tradiční média, kritizuje archaické politické strany, používá politicky nekorektní diskurz... Zpočátku jsou jeho možnosti minimální, nakonec však získá vytoužené vítězství, zatímco polovina voličů nadšeně aplauduje a druhá polovina zvažuje změnu občanství a emigraci.

Důvodů nalezneme konkrétně v Brazílii několik a jejich hlavním jmenovatelem je nespokojenost. Zásadním problémem pro brazilského voliče jsou miliardy rozhýřené v korupčních skandálech. Policejní operace "Lava Jato" pohřbila zbytky důvěry společnosti v politickou elitu. Historický lídr levice Lula Da Silva byl odsouzen na dvanáct let do vězení. Jeho následovnice Dilma Rousseffová byla odvolána z prezidentské funkce v důsledku korupční kauzy. Její viceprezident a nástupce Michel Temer o kousek unikl odvolání kvůli obvinění z praní špinavých peněz a spolčování se s kriminálními organizacemi. Dalším problémem Brazílie je otázka bezpečnosti. Loni se zde odehrálo více než 64 000 vražd. Policie je veřejností vnímaná jako zkorumpovaná a na pozitivním obraze jí rozhodně nepřidává skutečnost, že přes 5 000 tisíc úmrtí jde na její vrub.

Hospodářství se nachází v historické krizi. Je poukazováno na neefektivní a klientelistický sociální systém, jeden z nejsložitějších daňových systémů na světě a neexistující podporu podnikání. Při tolika vážných problémech je pochopitelné, že voliči hledají alternativu s úmyslem odstavit od moci ty kteří desetiletí rozdělovali prebendy, úplatky a trafiky.

V politické rovině byla velmi podstatným faktorem voleb averze společnosti vůči Straně pracujících. Průzkumy veřejného mínění ukazovali, že voliči Bolsonara udávali jako primární motivaci své volby zájem o změnu (30%). Druhý důvod představoval zájem odstavit od moci Stranu pracujících (25%). Z toho vyplývá, že velká část voličů nevolila Bolsonara, ale volila proti establishmentu. Bolsonaro oslovil voliče podobně jako Emmanuel Macron, Andrej Babiš nebo Donald Trump. Bolsonaro přesvědčil voliče, že zlikviduje starý pořádek navzdory skutečnosti, že byl celých 27 let poslancem v národním parlamentu. Hlavním heslem bylo "Potřebujeme více Brazílie a méně byrokratů". Bolsonaro se prezentoval jako politik, který se nebojí označit problémy "pravými jmény". Mnozí konzervativní voliči ocenili jeho "upřímnost" v tématech jako tradiční rodina nebo problematika násilí, kde Bolsonaro otevřeně prohlašoval, že pokud vyhraje nebude mít s pouličními gangy žádné slitování v duchu logiky oko za oko. Jeho diskurz byl pozitivně vnímán evangelíky, kteří reprezentují zhruba třetinu brazilské populace. Srozumitelná vyhraněnost mu zajistila podporu tzv. "bloku BBB" (Boi, Bíblia, Bala) reprezentovaného zemědělci, evangelíky a podporovateli tvrdé ruky proti kriminalitě.

Významnou výhodou pro Bolsonara bylo, že se voleb nemohl účastnit bývalý oblíbený prezident Lula da Silva. Koncem srpna, před tím než brazilská justice znemožnila Lulovu kandidaturu, průzkumy veřejného mínění odhadovaly preference voličů 39% vs 19% pro Lulu. Po uplynutí dvou měsíců se Lulou vybraný kandidát Fernando Haddad musel spokojit s druhým místem a necelými 47 miliony hlasy, což představovalo znatelný propad oproti letům 2002, 2006, 2010 a 2014. Na dva tábory rozdělená společnost nedala prakticky žádnou šanci středovým kandidátům. Například bývalý ministr Ciro Gomes, který získal 12% hlasů v prvním kole, byl průzkumy vnímán jako jediný kandidát schopný postavit se Bolsonarovi v přímém duelu. Nicméně tato možnost nenastala, tudíž lze pouze spekulovat, jak by se voliči rozhodovali kdyby Bolsonaro neměl proti sobě kandidáta nenáviděné Strany pracujících.

Kampaň byla zajímavá i marketingově. V Brazílii historicky vyhrávali kandidáti schopní poskládat velké koalice a tím si zajistit delší vysílací čas. Například v roce 2014 Dilma Roussefová vytvořila spojení devíti politických stran, což jí umožnilo získat deset minut vysílacího času v televizních blocích o kandidátech. Bolsonaro naopak disponoval pouze osmi vteřinami. Vzhledem k takové disproporci musel vsadit na alternativní řešení, která mu nakonec pomohla z ničeho vybudovat novou politickou sílu - PSL. Dnes druhou nejsilnější stranu v parlamentu. Svou kampaň založil na věrných aktivistech, kteří na sociálních sítích a skupinách WhatsAppu neustále bombardovali veřejnost systematicky cílenými informacemi. Částečnou odpovědí tedy je, že v Brazílii, stejně tak jako v mnoha dalších zemích vyhrává touha voličů po změně a srozumitelné politice, kterou se tradiční strany teprve učí komunikovat.

Traian Urban

Autor je hispanista z Metropolitní univerzity Praha a aktivní člen ODS.